Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Michala Bartoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) K. M. a 2) R. M., zastoupených Mgr. Pavlem Hrtúsem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2026 č. j. 26 Cdo 802/2026?429, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2025 č. j. 55 Co 291/2025-340 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. května 2025 č. j. 7 C 300/2022-277, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Valporta, a. s., sídlem [adresa] Praha 2 - Nové Město, zastoupené Mgr. Boženou Rochfalušiovou, advokátkou, sídlem [adresa] Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2025 č. j. 55 Co 291/2025-340 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. května 2025 č. j. 7 C 300/2022-277 se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění
1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich základní práva zaručená v čl. 10 odst. 1, čl. 12 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K ústavní stížnosti připojili návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozsudků obvodního soudu a městského soudu.
2. Napadeným rozsudkem obvodní soud vyhověl žalobě vedlejší účastnice a rozhodl, že stěžovatelé jsou povinni vyklidit bytovou jednotku ve které dosud žili a tuto zcela vyklizenou bytovou jednotku předat vedlejší účastnici do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Napadeným rozsudkem městský soud rozsudek obvodního soudu potvrdil. Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelů.
3. Stěžovatelé návrh na odklad vykonatelnosti odůvodňují tím, že již probíhá nevratný výkon napadených rozhodnutí. Dne 2. 6. 2026 vydal soudní exekutor vyrozumění o zahájení exekuce a výzvu ke splnění povinnosti, které byly doručeny stěžovateli 1) dne 19. 6. 2026 a opatrovnici stěžovatele 2) dne 15. 6. 2026. V následujícím týdnu dojde k marnému uplynutí lhůty ke splnění povinnosti a pak bude soudní exekutor oprávněn přistoupit k nucenému vyklizení bytu.
4. Stěžovatelé uvádějí, že bezprostředně hrozící výkon rozhodnutí pro ně představuje mimořádně závažnou a nevratnou újmu. Jsou osobami vysokého věku, oba jsou držiteli průkazu ZTP/P III. stupně, stěžovatel 2) je navíc omezen ve svéprávnosti a oba jsou dlouhodobě nemajetní. V průběhu dosavadních soudních řízení byli opakovaně osvobozováni od soudních poplatků a byl jim ustanovován zástupce z řad advokátů právě s ohledem na jejich doložené majetkové poměry. Nemají žádný jiný byt ani jiný majetek, který by mohli využít k zajištění bydlení, a jejich jediným pravidelným příjmem jsou starobní důchody. Stěžovatelé současně nemají žádné rodinné zázemí, které by jim umožnilo překlenout důsledky nuceného vyklizení. Jedinou blízkou osobou je sestra stěžovatelů a současně opatrovnice stěžovatele 2), která sama obývá byt určený pro jednu osobu a není objektivně schopna stěžovatelům poskytnout bydlení. Stejně tak nelze reálně očekávat okamžité přidělení sociálního bydlení, které je podmíněno omezenými kapacitami a dlouhodobými pořadníky. V případě provedení exekuce proto stěžovatelům bezprostředně hrozí faktická ztráta jediného domova a reálné bezdomovectví. Stěžovatelé rovněž poukázali na jejich zdravotní stav (k ústavní stížnosti přiložili i lékařské zprávy), který umocňuje mimořádnou závažnost hrozící újmy.
5. Stěžovatelé rovněž namítají, že podmínka § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu spočívající v existenci hrozící nepoměrně větší újmy na straně stěžovatelů je naplněna. Pokud by byla exekuce provedena ještě před rozhodnutím Ústavního soudu, utrpěli by stěžovatelé újmu, kterou již nebude možné žádným následným rozhodnutím odstranit. Pokud před rozhodnutím Ústavního soudu dojde k nucenému vyklizení bytu, případný vyhovující nález by již nebyl způsobilý obnovit původní stav ani poskytnout stěžovatelům účinnou ochranu jejich základních práv. Potenciální ochrana poskytovaná ústavní stížností by byla iluzorní. Ani případné zrušení napadených rozhodnutí by již nemohlo obnovit původní stav, neboť byt může být mezitím pronajat třetí osobě, stěžovatelé budou nuceni opustit prostředí, v němž žijí od dětství, jejich osobní věci budou vystěhovány a kontinuita jejich života bude nevratně přerušena.
6. Stěžovatelé tvrdí, že na straně vedlejší účastnice nevzniká odkladem vykonatelnosti žádná újma obdobné intenzity. Její tvrzené majetkové nároky jsou již předmětem samostatných řízení o vydání bezdůvodného obohacení, přičemž v jednom z těchto řízení jí již byla (byť dosud nepravomocně) přiznána peněžitá pohledávka. Bude-li mít vedlejší účastnice nárok i za další období (včetně období, o které bude odložena vykonatelnost rozsudků o vyklizení), může jej stejným způsobem uplatnit a případně vymoci. Odklad vykonatelnosti proto znamená pouze dočasné odložení realizace jejího majetkového práva, nikoliv jeho popření.
7. Vedlejší účastnice ve vyjádření k návrhu na odklad vykonatelnosti uvedla, že osobní poměry stěžovatelů už obecné soudy vzaly v potaz při rozhodování o vyklizení a z tohoto důvodu byla stěžovatelům poskytnuta šestiměsíční pariční lhůta. Nemohou tak založit další časově neomezené právo užívat byt ve vlastnictví vedlejší účastnice. Zdravotní překážky lze zohlednit při stanovení praktického termínu a způsobu provedení vyklizení. Nezakládají však automaticky důvod k tomu, aby byla vykonatelnost pravomocného rozhodnutí odložena na neurčitou dobu. Stěžovatel 2) má tři zletilé děti. Rodinní příslušníci nemusí stěžovatelům nutně poskytnout trvalé bydlení. Existence dalších blízkých osob je však relevantní při posuzování tvrzení, že stěžovatelům bezprostředně hrozí faktické bezdomovectví a že nemají žádnou možnost organizační, finanční nebo osobní pomoci. Tvrdí-li stěžovatelé, že vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu a majetkovým poměrům nejsou schopni zajistit si jiné bydlení a že jim hrozí bezdomovectví či ohrožení zdraví, jde o nepříznivou sociální situaci, k jejímuž řešení právní řád vytváří systém veřejné sociální pomoci. Stěžovatelé nedoložili, že by sociální pomoci jakkoliv využili. Není ústavně přiměřené, aby situace stěžovatelů byla řešena výlučně dalším omezením vlastnického práva vedlejší účastnice a nuceným pokračováním užívání jejího bytu bez právního důvodu.
8. Podle vedlejší účastnice stěžovatelé již měli dostatečně dlouhý čas k tomu, aby svou bytovou situaci vyřešili. Neučinili však žádné kroky, aby tak učinili a pouze se snaží co nejdéle zakonzervovat stávající stav. Provedení vyklizení představuje pro stěžovatele sice citelný zásah, nejde však o zásah náhlý, neočekávaný ani uložený bez zohlednění jejich poměrů. Vedlejší účastnice nesouhlasí s tím, že odklad vykonatelnosti by jí způsobil pouze nevýznamnou, plně nahraditelnou újmu. Stěžovatelé platí neúměrně nízké částky za užívání bytu, s každým dalším měsícem tak vedlejší účastnici vzniká další majetková újma. Nájemci v domě si navíc opakovaně stěžují na chování stěžovatelů, které v některých případech podle vedlejší účastnice vedlo i k odstěhování nájemců.
9. Vedlejší účastnice uvádí, že skutečnost, že může peněžní nároky teoreticky uplatnit v samostatném řízení, neznamená, že jí nevzniká relevantní újma. Uplatnění vyžaduje podání žalob, úhradu nákladů řízení a vedení dalších řízení, aniž by vzhledem k tvrzené nemajetnosti stěžovatelů [která je sice sporná s ohledem na majetkovou situaci stěžovatele 1), který ještě v roce 2017 disponoval finanční částkou ve výši přibližně 1 000 000 Kč] existovala reálná jistota uspokojení přiznaných pohledávek. Stěžovatelé návrh nestaví na nabídce, že po dobu odkladu vykonatelnosti budou hradit obvyklou hodnotu užívání bytu nebo alespoň jiným způsobem zajistí nároky vedlejší účastnice. Odklad vykonatelnosti by nevedl pouze k zachování stávajícího stavu do rozhodnutí Ústavního soudu, ale k dalšímu časově neurčitému přenesení nákladů bydlení stěžovatelů na vedlejší účastnici a není jisté, že veškeré majetkové důsledky odkladu vykonatelnosti bude možné následně plně kompenzovat.
10. Zásadně platí, že ústavní stížnost nemá odkladný účinek (srov. § 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
11. Z ústavní stížnosti a připojených příloh vyplývá, že dne 2. 6. 2026 vydal soudní exekutor vyrozumění o zahájení exekuce a výzvu ke splnění povinnosti, které byly doručeny stěžovateli 1) dne 19. 6. 2026 a opatrovnici stěžovatele 2) dne 15. 6. 2026 s tím, že pokud stěžovatelé vymáhanou povinnost do 30 dnů nesplní, bude v exekuci nuceně vymožena. Výkon napadených rozhodnutí tedy již započal a jsou aktivně činěny kroky, které mají vést k vyklizení bytu, který obývají stěžovatelé.
12. Ústavní soud dospěl k závěru, že předpoklady pro odklad vykonatelnosti napadených rozsudků obvodního a městského soudu jsou podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu splněny.
13. Vyklizení bytu by pro stěžovatele, kteří jsou v pokročilém důchodovém věku, nyní znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout vedlejší účastnici. Je tomu tak s ohledem na majetkové, sociální a zdravotní poměry stěžovatelů (ke kterým přihlížely obecné soudy při stanovení délky pariční lhůty a při posouzení otázky náhrady nákladů řízení a které jsou stejně relevantní i při posouzení návrhu na odklad vykonatelnosti), jakož i samotnou podstatu institutu vyklizení obydlí užívaného pro účely bydlení. Smyslem odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci je předejít situaci, kdy by po eventuálním zrušení napadeného rozhodnutí Ústavním soudem bylo nemožné či neúměrně obtížné vrátit stav věci do podoby před takovým protiústavním rozhodnutím orgánu veřejné moci (srov. usnesení ze dne 21. 8. 2018 sp. zn. III. ÚS 2766/18). O takový případ jde i v nyní posuzované věci.
14. Odložením vykonatelnosti sice vedlejší účastnice bude významně omezena ve výkonu jejího vlastnického práva, avšak takové omezení se v posuzované věci jeví jako přiměřené pro jeho dočasnost. Soudní spory o vyklizení bytu mezi účastníky zjevně trvají již několik let a prodloužení tohoto stavu o dobu rozhodování Ústavního soudu o ústavní stížnosti bude touto perspektivou snesitelnější právě pro vedlejší účastnici - právnickou osobu podnikající v oblasti realit -, která na vyklizení bytu není existenčně závislá (stěžovatelům i přes možné alternativy hrozí fyzické vystěhování z jejich domova). Ústavní soud v tomto ohledu zdůrazňuje, že o ústavních stížnostech běžně rozhoduje v řádu měsíců. Případné další prodloužení nezákonného omezení jejího vlastnického práva bude nadto stěžovatelka oprávněna zahrnout do jejího nároku na bezdůvodné obohacení. Ústavní soud rozumí námitce stěžovatelky ohledně faktické možnosti vymožení pohledávek s ohledem na majetkové poměry stěžovatelů, jak však ukazuje i nyní vedené exekuční řízení vůči stěžovatelům, vymožení pohledávek není zcela znemožněno. Odložením vykonatelnosti zároveň nebude dotčen ani žádný důležitý veřejný zájem.
15. Ústavní soud z výše uvedených důvodů návrhu na odložení vykonatelnosti podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vyhověl a přistoupil k odložení vykonatelnosti napadených rozsudků obvodního a městského soudu. Zároveň však zdůrazňuje, že tímto rozhodnutím žádným způsobem nepředjímá meritorní rozhodnutí o ústavní stížnosti. Je přitom na stěžovatelích, aby vyhodnotili rizika, která se pojí s případným nevyhověním ústavní stížnosti. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. července 2026
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu