Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Mgr. M. S., soudního exekutora, Exekutorský úřad se sídlem [adresa] zastoupeného JUDr. Z. S., advokátem se sídlem [adresa] směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č. j. 36 Co 355/2007-24 ze dne 21. prosince 2007, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou ve lhůtě a splňující i další náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené v Listině základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Okresní soud v Děčíně usnesením č. j. 7 Nc 3270/2007-15 ze dne 6. srpna 2007 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně") zastavil dle ust. § 268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu exekuci nařízenou usnesením téhož soudu č. j. 7 Nc 3270/2007-17 ze dne 19. února 2007 (výrok I.), povinné uložil uhradit stěžovateli na náhradě nákladů exekuce částku 7.735,- Kč (výrok II.) a oprávněnému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Proti výroku II. rozhodnutí soudu prvního stupně podal stěžovatel odvolání a domáhal se toho, aby povinnost náhrady nákladů exekuce byla uložena oprávněnému. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, stížností napadeným usnesením č. j. 36 Co 355/2007-24 ze dne 21. prosince 2007 k odvolání stěžovatele rozhodl tak, že ve výroku II. se rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzuje (výrok I.), ve výroku I. a III. zůstává rozhodnutí soudu prvního stupně nedotčeno (výrok II.) a žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.) Odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou instancí, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť tyto skutečnosti jsou stěžovateli známy.
Stěžovatel odvolacímu soudu vytýká vadnou interpretaci aplikovaných zákonných ustanovení. Poukazuje především na zásadu úplatnosti výkonu exekuční činnosti, jak měla být vyslovena v nálezech Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 372/04 a I. ÚS 290/05, tedy že exekutor vykonává exekuční činnost za úplatu, která mu musí být zajištěna a jeho náklady uhrazeny.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel předložil výtky v obdobném, resp. ve shodném rozsahu a smyslu, jak již učinil ve svých četných předchozích ústavních stížnostech, např. v těch, o nichž Ústavní soud jednal pod sp. zn. I. ÚS 2065/07, sp. zn. II. ÚS 2080/07 nebo sp. zn. IV. ÚS 341/08.
Ústavní soud obdobné ústavní stížnosti totožného stěžovatele tedy posuzoval již mnohokrát a nyní zkoumaná ústavní stížnost tak představuje "další v řadě" obsahově a argumentačně shodných nebo obdobných podání téhož stěžovatele.
Za situace, kdy je podávána ústavní stížnost stejného nebo obdobného obsahu, a důvody rozhodování Ústavního soudu jsou stěžovateli známy z vícero Ústavním soudem stěžovateli odmítnutých podání, pokládá Ústavní soud za zcela postačující tam užitou argumentaci již opětovně nerozvádět a bez dalšího na ni, jakožto na argumentaci obsahující závěry, od nichž IV. senát Ústavního soudu nenalézá příčin se odchylovat, odkázat.
Pouze na okraj a taktéž již opakovaně Ústavní soud poznamenává, že podávání ústavních stížností stěžovatele v době, kdy stěžovateli byla již doručena rozhodnutí Ústavního soudu v obsahově totožných věcech, by mohlo dle názoru Ústavního soudu nést znaky zneužití práva.
Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že neshledal existenci neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele a tak mu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2008
Michaela Židlická předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu