Ústavní soud České republiky rozhodl dne 7. ledna 1994 ve věci ústavní stížnosti Š., zastoupené advokátem JUDr. M.H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 2. 1993, čj. 15 Cm 552/92-31 potvrzenému usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 8. 1993 čj. 3 Cmo 186/93-39, jimiž řízení bylo zastaveno, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížnost může mít úspěch pouze při splnění základní podmínky, totiž, že pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod (článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Tato podmínka není však v projednávané věci splněna, neboť řízení o věci bylo podle ustanovení § 104 o. s. ř. zastaveno pro nedostatek jeho podmínek, a to pro překážku věci rozsouzené ( § 159 odst. 2 o. s. ř.). Pravomocné rozhodnutí o žalobě na plnění představuje vždy takovou překážku věci pravomocně rozsouzené pro žaloby na určení již z toho důvodu, že jím byla současně posouzena existence či neexistence určitého právního vztahu nebo práva, z něhož bylo žalováno o plnění. Tuto neexistenci práva k dokumentaci k výrobě naftových motorů řady 310 a 230 a k výlučné výrobě těchto motorů na straně stěžovatele vyslovila sice svým rozhodnutím ze dne 12. listopadu 1991 čj. 2035/91/S KA, její rozhodnutí má však vzhledem k nové úpravě příslušnosti k rozhodování hospodářských, nyní obchodních, sporů (§ 9 odst. 3 zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád), stejně jako vzhledem k přechodným a závěrečným ustanovením uvedeným v článku III. odst. 2 citovaného zákona stejné účinky a představuje stejnou překážku jako rozhodnutí soudu.
Stěžovatelé nemohli tedy cestou žaloby na určení zhojit to, čeho nedosáhli v předchozím sporu na plnění a již z tohoto důvodu napadená rozhodnutí nejsou svou povahou vůbec způsobilá porušit jejich ústavně zaručené právo nebo svobodu.
Ústavnímu soudu nezbylo proto než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 7. 1. 1994
doc. JUDr. Vladimír Čermák soudce Ústavního soudu ČR