Usnesení ze dne 27. 11. 2007
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, v právní věci stěžovatelů JUDr. K. M., Ing. J. M., MVDr. P. M., zastoupených JUDr. Jiřím Pitronem, advokátem se sídlem v [adresa] proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2006, č. j. 56 Co 174/2005-401, a výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2004, č. j. 25 C 46/97-283, takto:
Výrok
V řízení o ústavní stížnosti se pokračuje.
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 18. 4. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelé domáhali zrušení výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2006, č. j. 56 Co 174/2005-401, a výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2004, č. j. 25 C 46/97-283. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé současně napadli totožná rozhodnutí dovoláním, Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti usnesením ze dne 31. 7. 2006, č. j. IV. ÚS 206/06-23, přerušil a uložil stěžovatelům povinnost předložit rozhodnutí dovolacího soudu ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení. Z přípisu, který Ústavní soud obdržel od právního zástupce stěžovatelů dne 20. 11. 2007, vyplynulo, že Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 16. 10. 2007, č. j. 22 Cdo 1806/2006-469, výrok II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2006, č. j. 56 Co 174/2005-401, a výrok II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2004, č. j. 25 C 46/97-283, zrušil. Jelikož odpadl důvod, pro nějž Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti přerušil, rozhodl Ústavní soud o pokračování v řízení. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě byla v částech, v nichž byla napadena ústavní stížností, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2007, č. j. 22 Cdo 1806/2006-469, zrušena, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost posoudit jako nepřípustnou. Věcí se nyní bude opětovně zabývat Okresní soud v Opavě, což znamená, že řízení před obecnými soudy není skončeno a stěžovatelé mohou za účelem ochrany svých práv opět využít všechny řádné a mimořádné opravné prostředky, jež jim právní řád poskytuje. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. listopadu 2007 Miloslav Výborný předseda senátu
Usnesení ze dne 31. 7. 2006
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatelů JUDr. K. M., Ing. J. M. a MVDr. P. M., právně zastoupených JUDr. Jiřím Pitronem, advokátem se sídlem v [adresa] proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2006, č. j. 56 Co 174/2005-401, a výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2004, č. j. 25 C 46/97-283, takto:
Výrok
1. Řízení se přerušuje. 2. Stěžovatelům se ukládá předložit ve lhůtě 10 dnů od doručení Ústavnímu soudu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání podanému proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2006, č. j. 56 Co 174/2005-401.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 18. 4. 2006 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů. Z přípisu právního zástupce stěžovatelů ze dne 27. 4. 2006 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé a paní B. P., účastnice řízení před obecnými soudy, podali proti předmětným rozhodnutím dovolání k Nejvyššímu soudu, o kterém nebylo dosud rozhodnuto. Ústavní soud proto řízení o ústavní stížnosti přerušil dle § 63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), neboť před Nejvyšším soudem probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí Ústavního soudu. V řízení bude Ústavní soud pokračovat na návrh účastníků řízení nebo vedlejších účastníků po předložení rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání. Ústavní soud může v řízení pokračovat i bez návrhu (§ 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 111 odst. 2 občanského soudního řádu). V zájmu rychlosti a hospodárnosti řízení soud uložil stěžovatelům povinnost předložit rozhodnutí Nejvyššího soudu tak, jak je ve výroku uvedeno. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. 7. 2006 Vlasta Formánková předsedkyně senátu