Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného Mgr. Ing. Pavlou Buxbaumovou, advokátkou, sídlem [adresa] ičov, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Přerově ze dne 4. května 2026 č. j. 1 Nt 5/2026-5 a jinému zásahu veřejné moci níže specifikovanému, za účasti Okresního soudu v Přerově a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Přerov, Oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, a Okresního státní zastupitelství v Přerově, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Z ústavní stížnosti i jejích příloh se podává, že na návrh Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 30. 3. 2026 vydala soudkyně Okresního soudu v Přerově nyní napadený příkaz k domovní prohlídce rodinného domu stěžovatele podle § 83 odst. 1 trestního řádu. Prohlídka směřovala k prověření podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 trestního zákoníku a přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea třetí trestního zákoníku, jichž se měl stěžovatel jako předseda subjektu X dopustit v souvislosti s insolvenčním řízením vedeném u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 4976/2023. Účelem prohlídky bylo zajištění účetnictví X v listinné či elektronické podobě, popřípadě zařízení umožňujícího vzdálený přístup k němu. Okresní soud shledal důvodné podezření, že se účetní doklady nacházejí v bydlišti stěžovatele, zejména z toho, že podle vysvětlení svědka A. M. vozil hotovostní platby za nájem do domu užívaného rodinou stěžovatele (v něm měla kancelář manželka stěžovatele). Podle soudu lze očekávat, že tyto hotovostní platby budou zachyceny na dokladech vyhotovených v programu POHODA pro účely pokladní evidence. Postup podle § 78 (povinnost k předložení nebo vydání věci) a § 79 (odnětí věci) trestního řádu označil za nedostatečný pro hrozící zatajení či zničení důkazů, prohlídku posoudil jako úkon neodkladný a neopakovatelný ve smyslu § 160 odst. 4 a § 160 odst. 1 věty druhé trestního řádu a uzavřel, že zájem na obstarání důkazů převažuje nad právem na nedotknutelnost obydlí.
2. Na základě uvedeného příkazu provedl policejní orgán dne 20. 5. 2026 za účasti stěžovatele domovní prohlídku, při níž byly jako věci důležité pro trestní řízení vydány a odňaty stolní počítač označený jako majetek X a tři šanony s listinami (smlouvy, nájmy a doklady k majetku X).
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného příkazu okresního soudu k domovní prohlídce. Dále navrhuje, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Olomouckého kraje, Územnímu odboru Přerov, Oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") pokračovat v porušování jeho ústavně zaručených práv a aby policejnímu orgánu přikázal obnovit stav před porušením, a to vydáním věcí zajištěných při domovní prohlídce. Vedle příkazu napadá i samotný úkon provedený dne 20. 5. 2026 - domovní prohlídku. Tvrdí, že napadeným příkazem a domovní prohlídkou byla porušena práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 3, čl. 4, čl. 10 a čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
4. Pro vydání příkazu ani pro provedení prohlídky nebyl dán podle stěžovatele zákonný důvod, neboť z příkazu ani z protokolu neplyne důvodné podezření podle § 82 odst. 1 trestního řádu, že by se v nemovitosti nacházely věci důležité pro trestní řízení. Tvrzení příkazu, že s insolvenčním správcem nespolupracoval a nepředal mu účetnictví, označuje za nepravdivé s tím, že v prohlášení o majetku, zveřejněném v insolvenčním rejstříku ve věci sp. zn. KSOL 16 INS 4976/2023, jednoznačně uvedl, kde se účetnictví nachází. Účelu trestního řízení podle něj mohlo být dosaženo jinak - prohlídkou prostor, kde se účetnictví skutečně nachází, přičemž okolnost, že insolvenční správce tyto prostory nenavštívil a doklady nezajistil, nemůže jít k jeho tíži. Odkaz na znalecký posudek o záměrném smazání dat na počátku května 2023 pokládá za irelevantní, neboť z něj neplyne, že by na tomto zařízení bylo právě účetnictví X, ani kdo měl data smazat. Závěr okresního soudu, že účetní doklady má stěžovatel pravděpodobně doma, podle něj postrádá jakýkoli podklad, takže příkaz nebyl řádně odůvodněn a byl porušen § 83 odst. 1 trestního řádu. Provedení prohlídky pak označuje za svévolné. Byly mu totiž odňaty listiny, které nelze považovat za účetnictví X, a stolní počítač, u nějž nebylo patrné, že by doklady tohoto subjektu obsahoval, takže policejní orgán zabavoval majetek třetích osob, aniž k tomu byl oprávněn. Konečně dovozuje, že příkaz i prohlídka byly provedeny ještě před zahájením trestního stíhání, neboť usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 27. 1. 2026 bylo usnesením okresního soudu ze dne 26. 2. 2026 č. j. 3 ZT 10/2026-10 ke stížnosti stěžovatele zrušeno. Na podporu své argumentace stěžovatel odkazuje na nález ze dne 1. 11. 2006 sp. zn. II. ÚS 362/06, podle něhož domovní prohlídka představuje průlom do ústavně chráněné svobody domovní. Eventuální zásah do této svobody vyžaduje restriktivní výklad podmínek jeho přípustnosti, přičemž odůvodnění příkazu se nesmí omezit na pouhý odkaz na zákonná ustanovení.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud nejprve posuzoval splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána k tomu oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
6. Proti napadenému příkazu okresního soudu je ústavní stížnost včasná a přípustná, neboť stěžovatel neměl k dispozici jiný zákonný procesní prostředek k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
7. Vůči namítanému jinému zásahu orgánu veřejné moci však ústavní stížnost přípustná není. Podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti je předchozí řádné vyčerpání veškerých dostupných zákonných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelů.
8. Stěžovatelé, kteří brojí ústavní stížností proti jinému zásahu orgánu veřejné moci v souvislosti s prováděním domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků, před jejím podáním musí - zásadně - vyčerpat veškeré procesní prostředky, jež jsou jim k dispozici. Stěžovatel byl proto povinen využít především ochranu podle § 157a trestního řádu, který umožňuje požádat státního zástupce o přezkoumání postupu policejního orgánu, a podle § 12 a § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, o výkon dohledu vyššího státního zastupitelství. To však neučinil, resp. žádná taková rozhodnutí ústavní stížností nenapadá (srov. k tomu např. usnesení ze dne 21. 5. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1277/25 nebo ze dne 5. 9. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2133/23).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a zasahuje do rozhodovací činnosti soudů jen dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94). Pochybení ústavněprávního rozměru Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
10. K námitce, že orgány činné v trestním řízení měly primárně prohledat areál na ulici Y, jelikož tento prostor stěžovatel jako umístění účetnictví v insolvenčním řízení sám identifikoval, Ústavní soud konstatuje, že toto tvrzení zákonnost příkazu v žádném ohledu nevyvrací. Z odůvodnění příkazu jednoznačně plyne, že insolvenční správce výslovně konstatoval, že se v daném areálu žádné účetní doklady nenacházely. Ústavní soud v této souvislosti rovněž odmítá stěžovatelovu relativizaci argumentu o smazání dat na serveru, k němuž mělo dojít již v květnu 2023. Ze znaleckého zkoumání zajištěného pro účely předchozího trestního řízení v související věci vyplynulo, že ačkoli server v areálu sloužil k vedení elektronického účetnictví, veškeré účetní záznamy byly smazány. Nejde o irelevantní historickou okolnost, jak tvrdí stěžovatel, nýbrž o skutečnost osvědčující objektivní riziko zatajení či zničení důkazního materiálu. Rovněž závěr okresního soudu, že zbylé účetnictví X může být ukryto u stěžovatele doma, nestojí na svévolné domněnce, ale logicky pramení z výpovědi svědka.
11. Jako zjevně neopodstatněnou Ústavní soud hodnotí i námitku, že příkaz i samotná prohlídka byly nezákonně provedeny před zahájením trestního stíhání poté, co bylo dřívější usnesení o jeho zahájení k podané stížnosti stěžovatele zrušeno. Trestní řád v § 160 odst. 4 takový postup ve fázi prověřování skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu umožňuje, jedná-li se o neodkladný a neopakovatelný úkon. Stěžejní je, že orgány činné v trestním řízení reagují na vývoj dokazování a hrozí-li nebezpečí maření důkazů. Záměrné vymazání serveru i dosavadní přístup stěžovatele povahu neodkladnosti naplňovaly. Ústavní soud nadto pro úplnost podotýká, že protokol o provedení domovní prohlídky jasně dokládá, že při domovní prohlídce zajištěné předměty, tedy stolní počítač a šanony, prokazatelně indikovaly příslušnost k prověřovanému subjektu mj. proto, že nesly jeho výslovné označení. Tyto věci byly přitom nalezeny nejen v kanceláři, ale také např. v prádelně (kotelně), což zcela odpovídá předpokladům pro nezbytnost úkonu vtěleným do příkazu k domovní prohlídce. Skutečnost, že stěžovatel na počátku prohlídky v rámci předchozího výslechu vyjádřil domněnku, že se u něj doma účetnictví X nenachází, nemůže řádně a logicky vystavěnou argumentaci soudu v příkazu objektivně zpochybnit.
12. K tvrzenému zásahu do nedotknutelnosti obydlí stěžovatel sice poukázal na nález sp. zn. II. ÚS 362/06 s tvrzením, že příkaz k domovní prohlídce postrádá řádné odůvodnění a nevyplývá z něj důvodné podezření o výskytu relevantních důkazů. Ústavní soud však, na rozdíl od situace řešené ve stěžovatelem odkazovaném nálezu, shledal, že okresní soud se nespokojil s pouhým odkazem na příslušná zákonná ustanovení, nýbrž velmi podrobně a logicky rozvedl konkrétní skutkové okolnosti případu prokazující hrozbu zatajení či zničení důkazů. Vysvětlil také, proč by se uvedený materiál měl nacházet právě v obydlí stěžovatele.
13. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], a protože nezjistil porušení základních práv stěžovatele zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. září 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu