Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti T. B., zastoupeného JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph. D., advokátem se sídlem v [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2016, č. j. 7 To 153/2016-9397, a rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 31. 7. 2014, č. j. 2 T 76/2012-9201, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 28. 6. 2016 ústavní stížnost, jíž se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení o zamítnutí stížnosti podané stěžovatelem v trestním řízení podle § 148 odst. 4 písm. c) tr. ř. Současně se domáhá zrušení rozsudku nalézacího soudu, v němž figuroval jako obžalovaný, přičemž výrok napadeného rozsudku byl opraven usnesením podle § 131 odst. 1 tr. ř., proti němuž směřovala stížnost, o níž bylo napadeným usnesením rozhodnuto.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Ve své judikatuře Ústavní soud opakovaně akcentuje, že sám poskytuje ochranu konstitučně garantovaným právům a svobodám až tehdy, kdy ji nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Z toho důvodu je třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná, a přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány. Jde o projev zásady subsidiarity ústavní stížnosti a jí korespondujícího principu minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů. Zásada subsidiarity ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají v dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). V projednávaném případě je stížností napadeno procesní usnesení soudu v situaci, kdy řízení dále pokračuje, resp. v době podání ústavní stížnosti je projednáváno meritorní odvolání stěžovatele. S ohledem na tuto procesní situaci Ústavnímu soudu nezbývá, než konstatovat, že ústavní stížnost byla podána předčasně, resp. že směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilé být v této fázi řízení předmětem ústavního přezkumu ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. července 2016
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj