Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky V. G., zastoupené Mgr. Ilonou Budkovou, advokátkou, sídlem [adresa] Praha 11 - Chodov, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. května 2026 č. j. 25 P 47/2021-3071 a výzvě Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. května 2026, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníka řízení, 1. P. G. G. a nezletilých 2. A. P. G. a 3. W. P. G., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka je matkou nezletilých vedlejších účastníků, kteří jsou v primární péči otce (první vedlejší účastník). Stěžovatelka s otcem nezletilých nesdílí společnou domácnost. Od roku 2024 byl styk stěžovatelky s nezletilými vedlejšími účastníky upraven jako asistovaný z důvodů indoktrinace nezletilých, resp. jejich manipulace stěžovatelkou. Předběžným opatřením v září 2025 byl určen styk stěžovatelky s nezletilými již jako neasistovaný každou lichou sobotu a umožněny telefonické kontakty. V listopadu 2025 uzavřeli rodiče dohodu, podle níž byl styk stěžovatelky dále rozšířen.
2. Otec podal v květnu 2026 návrh, kterým se domáhal nařízení předběžného opatření. Chtěl jím dočasně pozastavit osobní styk nezletilých se stěžovatelkou. Návrh odůvodnil tím, že nezletilí v květnu 2026 opustili bez vědomí otce a pedagogů školní budovu a dostavili se na místní oddělení policie. Nezletilí sdělili, že nechtějí být u otce z důvodu hladu, zimy a hádek otce s přítelkyní, což přikládal nedávnému styku nezletilých se stěžovatelkou a možnému ovlivnění nezletilých.
3. Obvodní soud pro Prahu 10 zaslal účastníkům dne 14. 5. 2026 výzvu, v níž mimo jiné uvádí, že "s ohledem na aktuální situaci soud nedoporučuje postupovat do nové úpravy podle dohody o úpravě styku uzavřené mezi rodiči dne 3. 11. 2025". Následně napadeným usnesením rozhodl tak, že stěžovatelka je oprávněna k asistovaným kontaktům s nezletilými v organizaci Family Hub Nusle, s. r. o., v rozsahu jednoho setkání týdně v období června a července 2026 [výrok I písm. a)]. Rodičům uložil povinnost kontaktovat organizaci k dojednání konkrétních termínů a spolupráci s ní [výrok I písm. b)]. Otci dále uložil povinnost zajistit účast nezletilých při asistovaném styku [výrok I písm. c)] a dočasně změnil úpravu styku založenou předchozím rozhodnutím ve věci [výrok I písm. d)]. Zamítl návrh stěžovatelky na nařízení prozatímního rozhodnutí (výrok II) a zrušil úpravu styku podle předběžného opatření z roku 2025 (výrok III).
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka namítá porušení čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 3, 9 a 12 Úmluvy o právech dítěte. Soud podle stěžovatelky projednal procesně vadný návrh otce jako bezvadný, ačkoliv jej měl odmítnout. Nadto považuje výrok I písm. a) za neurčitý a materiálně nevykonatelný, neboť neurčuje rozsah styku, ale pouze četnost. Odůvodnění napadeného usnesení nemá oporu v dokazování, neprokazuje souvislost mezi jednáním nezletilých a možným negativním vlivem stěžovatelky a postihuje samotné nezletilé. Stěžovatelce soud neposkytl dostatečný časový prostor ani podklady k tomu, aby se k návrhu otce účinně vyjádřila. Taktéž při rozhodování nezohlednil skutečný názor nezletilých. Stěžovatelka dále tvrdí, že soud výzvou učiněnou před vydáním napadeného usnesení nezákonně aproboval zadržování nezletilých otcem.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Nová právní úprava prozatímních rozhodnutí zakotvená s účinností od 1. 1. 2026 v § 465a a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s."), vychází z toho, že poměry dítěte mají být s ohledem na důsledné zajištění všech procesních práv všech účastníků řízení upravovány zásadně meritorně. Dočasná úprava je vždy určitou výjimkou z pravidla, která se uplatní pouze v nezbytných případech, v nichž je zapotřebí upravit poměry před rozhodnutím ve věci samé. I když platí, že na předběžnou a prozatímní úpravu poměrů dítěte se nepoužijí ustanovení občanského soudního řádu o předběžném opatření (viz § 465j z. ř. s.), lze v poměrech řízení o ústavní stížnosti vyjít z ustálené judikatury vztahující se právě k předběžným opatřením, podle níž se Ústavní soud zpravidla necítí být oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních. Obdobné platí i pro prozatímní rozhodování, neboť v obou případech jde o rozhodnutí, která představují pouze přechodné řešení situace. Do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a není jimi prejudikován konečný výsledek sporu. Zároveň však platí, že i rozhodnutí o předběžném opatření (rozhodnutí o prozatímní úpravě poměrů) je za určitých okolností způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu (srov. nález ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 52/13), byť toliko v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud přitom pouze zkoumá, zda předběžné opatření (prozatímní rozhodnutí) mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole, která - aby odůvodnila kasační zásah - by musela být na první pohled zjevná a intenzivní. Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu (srov. nálezy ze dne 30. 6. 2026 sp. zn. II. ÚS 1124/26 a ze dne 2. 7. 2026 sp. zn. I. ÚS 1382/26).
6. Ani v nyní posuzované věci není důvod odklánět se od výše uvedených kritérií. Ústavní soud proto konstatuje, že napadené rozhodnutí bylo vydáno příslušným orgánem a mělo zákonný podklad. Ústavní soud zároveň neshledal, že by napadené usnesení vykazovalo znaky svévole. Je dostatečně odůvodněno, je z něj patrné, z jakých skutečností soud vycházel, proč nevyhověl návrhu stěžovatelky, ale návrhu otce, a proč upravil dočasně styk stěžovatelky s nezletilými pomocí asistovaných kontaktů. Ústavní soud nezjistil, že by napadené usnesení bylo způsobilé porušit stěžovatelčina základní práva, případně práva jejích nezletilých dětí. Soud zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro vydání prozatímního rozhodnutí (srov. bod 11 usnesení obvodního soudu), přičemž pro vydání prozatímního rozhodnutí stačí rozhodné okolnosti osvědčit. Soud odůvodnil, proč je potřeba zatímně upravit poměry nezletilých právě daným způsobem (riziko možného ovlivňování nezletilých při neasistovaném styku, potřeba vyčkat na znalecký posudek). Ohraničil je časovým obdobím dvou měsíců (červen, červenec) s tím, že pokud v tomto období nebude možné rozhodnout ve věci samé, bude na rodičích, aby dospěli k dohodě anebo podali návrh na prodloužení prozatímního rozhodnutí (srov. bod 24 usnesení obvodního soudu).
7. Ústavní stížnost stěžovatelka podala až na konci soudem stanoveného období pro prozatímní úpravu (dne 21. 7. 2026), resp. na konci lhůty pro podání ústavní stížnosti. Ačkoli Ústavní soud rozhodl o stížnosti bez zbytečného odkladu, v době jeho rozhodování již účinky napadených usnesení netrvají. To sice nevylučuje meritorní posouzení vydaného prozatímního rozhodnutí (s možností konstatovat porušení ústavních práv bez kasačního zásahu), zároveň však přísné časové omezení předběžných rozhodnutí (max. 3 měsíce) předurčuje silnou zdrženlivost Ústavního soudu při zásazích do takto časově limitované prozatímní úpravy poměrů, jejímž cílem je situaci v rodině dočasně stabilizovat bez dalších soudních zásahů.
8. Stěžovatelka se svou argumentací z velké části domáhá věcného instančního přezkumu napadeného usnesení. To by však popíralo samotnou podstatu zatímní úpravy poměrů, u níž zákonodárce právě s cílem stabilizovat poměry vyloučil možnost odvolání (srov. k tomu nálezy sp. zn. II. ÚS 1124/26 a sp. zn. I. ÚS 1382/26).
9. Z ústavního pohledu je klíčové, že procesní práva stěžovatelky byla zachována. Právní úprava garantuje účastníkům řízení možnost vyjádřit se k návrhu (§ 465b odst. 2 z. ř. s.), přičemž stěžovatelka dostala prostor se vyjádřit, a učinila tak (srov. body 4 a 5 usnesení obvodního soudu). Argumentace kvalitou návrhu otce není rozhodná, lze-li řízení zahájit i bez návrhu. Soud vzal též v potaz názor nezletilých, ale usoudil, že jejich přání by neodpovídalo jejich zájmu, a to s ohledem na dosavadní průběh řízení a riziko ovlivnění jejich postoje stěžovatelkou (srov. bod 22 usnesení obvodního soudu).
10. Soud se též zabýval nejlepším zájmem nezletilých, vyšel z toho, že nebylo nikdy zjištěno, že by v péči otce strádali a zohlednil udržování sourozeneckých vazeb s třetím sourozencem (srov. body 20 až 22 usnesení obvodního soudu). Jeho úvahy nelze považovat za akt libovůle, který by umožnil Ústavnímu soudu do rozhodování obecného soudu o prozatímním rozhodnutí zasahovat.
11. Nelze přisvědčit ani námitce, že výrok napadeného usnesení je neurčitý a materiálně nevykonatelný. Soud v odůvodnění uvedl, že nestanovil konkrétní data asistovaných styků s ohledem na kapacity a možnosti organizace, rodičů i nezletilých (srov. bod 25 usnesení obvodního soudu), přičemž uložil rodičům povinnost kontaktovat organizaci a konkrétní termíny dojednat.
12. Stížnost směřující vůči výzvě soudu ze dne 14. 5. 2026 je zjevně neopodstatněná už jen proto, že nebyla způsobilá zasáhnout do práv a povinností účastníků řízení, neboť nešlo o rozhodnutí, ale toliko doporučení.
13. Ústavní soud porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal, proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu