Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu M. P., právně zastoupeného JUDr. Michalem Marčišinem, advokátem se sídlem [adresa] směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. května 2008, č.j. 30 Ca 66/2007-122, a Nejvyššího správního soudu ze dne 28. května 2009, č.j. 3 As 39/2008-184, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil se svým podáním, jímž se domáhal zrušení shora citovaných rozsudků, neboť má za to, že jimi došlo ke zkráceni v jeho základních právech, konkrétně v právu na spravedlivý proces, zaručeném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i práv dle čl. 1 Ústavy ČR. Shora citovaným rozsudkem rozhodl Krajský soud v Hradci Králové tak, že rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu královehradeckého kraje, ze dne 22. listopadu 2008, zn. 19277/RR/2005/Ře, a rozhodnutí Magistrátu města Hradce Králové, ze dne 23. června 2005, zn. 18968/2005/ST1/Šim/Pla, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu pak byla kasační stížnost stěžovatele proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové zamítnuta. Jak je z uvedeného patrné, věc byla rozsudkem krajského soudu vrácena k dalšímu projednávání a rozhodnutí správních orgánů. Stěžovatel s takovým postupem nesouhlasí a namítá, že správní orgány rozhodly správně.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuelních věcech jsou v ČR vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii. Pravomoc Ústavního soudu směřuje (za splnění dalších podmínek - § 72 odst. 2 al. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována. Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci nutno proto chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní, a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům "takového zásahu orgánu veřejné moci", neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky. V projednávaném případě nastala právě taková situace a nelze tedy hovořit o jiném zásahu orgánu veřejné moci. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Vzhledem k tomu, že napadeným rozhodnutím, resp. jemu předcházejícím rozsudkem byla věc postoupena věcně příslušnému orgánu, je třeba do doby, než tento orgán rozhodne, považovat návrh za předčasný. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. V projednávané věci nastal takový případ a Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podaný navrhovatelem podle tohoto ustanovení odmítnout. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. srpna 2009
Vlasta Formánková soudkyně zpravodajka