ČESKÁ REPUBLIKA IV. ÚS 212/97 USNESENI Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti A.Z., zastoupeného advokátem JUDr. J.P., proti rozsudkům Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. 9 C 154/91, ze dne 6. 10. 1995, a Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 10 Co 42/96, ze dne 30.9. 1996, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se svou ústavní stížností, Ústavnímu soudu došlou dne 16. 6. 1997 (k poštovní přepravě poštovnímu úřadu podanou dne 13. 6. 1997), domáhá zrušení shora označených rozhodnutí.
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 1996, sp. zn. 10 Co 42/96, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 6. 10. 1995, sp. zn. 9 C 154/91, a kterým bylo rozhodováno mimo jiné také o odvolání stěžovatele proti uvedenému rozsudku soudu I. stupně, nabyl právní moci, jak Ústavní soud zjistil ze spisu Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. 9 C 154/91, dne 11. 11. 1996. Tímto dnem tedy stěžovateli počala běžet 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti, stanovená v ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. Jestliže tedy byla ústavní stížnost Ústavnímu soudu podána teprve dne 13. 6. 1997, stalo se tak po uplynutí lhůty zákonem pro její podání stanovené, a proto musela být podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnuta.
2 IV. ÚS 212/97 Ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., jehož se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, v daném případě použít nelze. Jeho aplikace totiž, jak plyne ze znění odst. 1 § 75 citovaného zákona, přichází v úvahu pouze v případech, kdy nebyly vyčerpány procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Tato podmínka, jak plyne z obsahu připojeného spisu, v případě stěžovatele, který proti rozsudku soudu I. stupně odvolání podal, splněna není. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. srpna 1997. JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj