Ústavní soud rozhodl dne 3. 5. 2006 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky C. F. de F., zastoupené JUDr. Ladislavem Krymem, advokátem se sídlem v [adresa] proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, č. j. 19 Co 513/2004-124, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 12. 4. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze.
Napadaným rozsudkem Městského soudu v Praze byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 10. 2004, č. j. 19 C 75/2004-106, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o určení, že Dr. B F, otec stěžovatelky, zemřelý 2. 1. 1982, byl ke dni smrti vlastníkem 15/36 domu čp. [č.p.] Staré Město, stojícího na pozemku parc. č. [parcela], k. ú. [k.ú.] a 15/36 pozemku parc. č. [parcela] - zastavěná plocha, k. ú. [k.ú.] o výměře 220 m2 , zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, pro k. ú. [k.ú.] na LV č. [LV] (výrok I.). Stěžovatelka požadovala zrušení napadaného rozsudku Městského soudu v Praze z důvodu, že postupem obecných soudů, resp. vydáním tohoto rozhodnutí, došlo k porušení jejího ústavního práva vlastnit majetek zaručeného článkem 11 Listiny základních práv a svobod.
Z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 8. 2005, č. j. 30 Cdo 1252/2005-146, který byl na vyžádání Ústavního soudu tomuto zaslán ze strany Obvodního soudu pro Prahu 1, Ústavní soud zjistil, že k dovolání stěžovatelky v postavení žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, č. j. 19 Co 513/2004-124, rozhodl Nejvyšší soud ČR tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, č. j. 19 Co 513/2004-124, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 10. 2004, č. j. 19 C 75/2004-106, zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. S ohledem na výše uvedený způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR tak Ústavní soud v projednávané věci dospěl k závěru, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které ji zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu byl proto Ústavní soud nucen považovat ústavní stížnost stěžovatelky za nepřípustnou. Jelikož zároveň nedošlo k naplnění žádné z podmínek předpokládaných ustanovením § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, odmítl Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. 5. 2006
Michaela Židlická soudce zpravodaj