Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost3× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 2137/14

Téma · generováno AILhůta pro předání zadrženého soudu

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2. 7. 2014Zpravodaj: Lichovník TomášTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2014:4.US.2137.14.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - VS Praha SOUD - KS PrahaNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 23. 6. 2014Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní/zadržení a zatčení základní práva a svobody/svoboda osobní/lhůta k odevzdání osoby soudu a k rozhodnutí soudu základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /předběžná vazba

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatel namítal, že byl k soudu předveden až po uplynutí 48 hodin od zadržení, a proto neměl být vzat do předběžné vazby. Ústavní soud uvedl, že rozhodné bylo včasné podání návrhu státního zástupce na vzetí do vazby, nikoli okamžik faktického předvedení k soudu. Námitku navíc stěžovatel před obecnými soudy neuplatnil, a ústavní stížnost proto byla odmítnuta.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Požadavek čl. 8 odst. 3 Listiny na odevzdání zadržené osoby soudu do 48 hodin je splněn podáním návrhu státního zástupce na vzetí do vazby v této lhůtě; nevyžaduje se, aby osoba byla soudu v téže lhůtě i fakticky předána. Námitka neuplatněná před obecnými soudy je v řízení o ústavní stížnosti nepřípustným novem. Ústavní stížnost byla proto odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavní soud se tímto tvrzením stěžovatele zabývat nemohl, a to s ohledem na princip subsidiarity ústavní stížnosti, který se projevuje mimo jiné i v požadavku, aby stěžovatel uplatnil námitky, v nichž spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv, alespoň v obecné rovině již v řízení před obecnými soudy.
    Zobrazit v textu
  • Důvodem je především ta skutečnost, že v souvislosti s posuzováním okamžiku předání stěžovatele soudu, je podstatné, kdy byl státním zástupcem podán návrh na jeho vzetí do vazby, k tomu srov. např. IV. ÚS 559/2010 nebo II. ÚS 4237/12 .
    Zobrazit v textu
  • Předání soudu nelze vykládat tak, že by obviněný musel být ve výše zmíněné lhůtě soudu předán i fakticky.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Tomáše Lichovníka, ve věci stěžovatele D. H., právně zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Kašparem, Nad Šutkou, 1811/12, Praha 8, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 5. 2014 sp. zn. 14 To 59/2014 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2014 sp. zn. Nt 544/2014, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 23. 6. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

Dne 12. 4. 2014 ve 21:40 hod. byl stěžovatel zadržen orgány Policie ČR, Obvodní oddělení Kolín, dne 13. 4. 2014 byl stěžovatel vyslechnut policejním orgánem a dne 14. 4. 2014 ve 12:45 hod. byl státním zástupcem podán návrh na jeho vzetí do předběžné vazby, neboť na stěžovatele byl vydán evropský zatýkací rozkaz. Stěžovatel brojí především proti tomu, že před soudce Krajského soudu v Praze byl předveden až dne 15. 4. 2014 v 7:45 hod. K samotnému vazebnímu zasedání tak došlo až po 58 hodinách, což je v rozporu s čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle kterého "Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu.". Jak plyne již se shora uvedeného, krajský soud rozhodl v případě stěžovatele o uvalení předběžné vazby. Proti usnesení o vzetí do předběžné vazby podal stěžovatel stížnost, která však byla ústavní stížností napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze zamítnuta.

Stěžovatel je toho názoru, že postupem orgánu činného v trestním řízení došlo k zásadnímu zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány čl. 8 Listiny. V souvislosti s tím stěžovatel odkazuje na související judikaturu Ústavního soudu (např. nález II. ÚS 530/06, II. ÚS 630/02, I. ÚS 2244/07).

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Do úvah plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny) buď vůbec, anebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 18/96, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, sv. 6, č. 88, str. 145, vydání 1., Praha, C. H. Beck 1997). Rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Vazbu je nutno respektovat jako zajišťovací institut, který slouží k dosažení účelu trestního řízení a je přirozené, že rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoli jistoty) ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Tento závěr vyplývá jak z teorie trestního práva, tak z dikce příslušných ustanovení trestního řádu.

Stěžovatel založil ústavní stížnost v podstatě na jediné námitce, podle níž nebyl předán do 48 hod. od svého zadržení soudu. Ústavní soud se tímto tvrzením stěžovatele zabývat nemohl, a to s ohledem na princip subsidiarity ústavní stížnosti, který se projevuje mimo jiné i v požadavku, aby stěžovatel uplatnil námitky, v nichž spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv, alespoň v obecné rovině již v řízení před obecnými soudy. Jak z ústavní stížností napadených usnesení, tak i z přiložené stížnosti nevyplývá, že by stěžovatel v řízení před obecnými soudy tuto námitku vznesl a v řízení před Ústavním soudem se tak jedná o nepřípustné novum.

Nad nezbytnou míru odůvodnění Ústavní soud uvádí, že i za předpokladu, že by stěžovatel v předchozím řízení tuto námitku vznesl, nebylo by lze ústavní stížnosti vyhovět. Důvodem je především ta skutečnost, že v souvislosti s posuzováním okamžiku předání stěžovatele soudu, je podstatné, kdy byl státním zástupcem podán návrh na jeho vzetí do vazby, k tomu srov. např. IV. ÚS 559/2010 nebo II. ÚS 4237/12. Argumentuje-li stěžovatel nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 530/06, II. ÚS 630/02, I. ÚS 2244/07, nutno konstatovat, že tyto se vztahují na určení počátku doby, od níž se počítá omezení osobní svobody, nikoli od kdy se počítá lhůta pro předání obviněného soudu. K omezení osobní svobody stěžovatele došlo dne 12. 4. 2014 ve 21:40 hod. a dne 14. 4. 2014 ve 12:45 hod byl podán státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Praze návrh na vzetí do vazby. Je zjevné, že zákonná lhůta 48 hod. byla zachována. Předání soudu nelze vykládat tak, že by obviněný musel být ve výše zmíněné lhůtě soudu předán i fakticky.

Z výše vyložených důvodů mimo ústní jednání a bez účastníků řízení odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. července 2014

Vladimír Sládeček, v. r. předseda senátu Ústavního soudu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací