Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Ostrava - objekt Karviná, zastoupeného Mgr. Simonou Hinkelmannovou, advokátkou, sídlem [adresa] Šumperk, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2026 č. j. 8 To 45/2026-100 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2026 č. j. Nt 253/2026-72, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel podal dne 25. 1. 2026 prostřednictvím své obhájkyně návrh na povolení obnovy řízení ve vztahu ke skutku pod bodem VI rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2021 sp. zn. 73 T 7/2020, kterým byl stěžovatel ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2021 sp. zn. 7 To 86/2021 uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu (k průběhu předchozího trestního řízení srov. napadené usnesení vrchního soudu, body 1 až 4). Stěžovatel v návrhu na povolení obnovy uvedl, že obdržel dopis od svědka původního trestního řízení, z nějž vyplynulo, že poškozená lhala ohledně skutku, pro který byl stěžovatel odsouzen (k popisu skutku srov. napadené usnesení městského soudu, bod 2). Toto svědectví, jako klíčový bod návrhu na povolení obnovy, přitom podporuje stěžovatelem předkládanou skutkovou verzi případu, že zranění poškozené zakládající těžké ublížení na zdraví způsobila jiná osoba.
3. Městský soud nařídil veřejné zasedání, v jehož rámci provedl důkazy v rozsahu nezbytném pro posouzení odůvodněnosti návrhu. Vyslechl stěžovatele i svědka. Návrh na povolení obnovy zamítl, neboť neshledal důvody obnovy podle § 278 odst. 1 trestního řádu. Zohlednil, že svědek svá nová tvrzení předložil až poté, co byl sám vzat do vazby pro trestnou činnost páchanou mj. i na poškozené, kdy začal "vyvíjet intenzivní aktivitu ve směru zpochybnění hodnověrnosti poškozené". Nová verze skutkového děje odporuje jeho vlastní svědecké výpovědi učiněné v nalézacím řízení dne 19. 10. 2020. Městský soud toto nové svědectví proto vyhodnotil jako nedůvěryhodné a účelové, vedené snahou očernit poškozenou, která proti němu svědčí v jeho vlastní věci. Porovnáním důkazů dosud provedených s důkazním významem tvrzených nových skutečností soud nemohl dospět k odůvodněnému předpokladu, že by na jejich základě mohlo dojít ke změně původního rozhodnutí. Nalézací soud totiž vycházel z komplexního hodnocení provedených důkazů, nikoli pouze ze svědecké výpovědi poškozené (srov. napadené usnesení městského soudu, bod 32).
4. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel instanční stížnost, kterou vrchní soud zamítl. Vrchní soud mj. uvedl, že nová výpověď svědka je nejen v rozporu s jeho předchozí výpovědí, ale i s dalšími objektivními skutečnostmi zjištěnými v původním řízení. Ztotožnil se i s tím, jak městský soud vyhodnotil další skutečnosti a důkazy uváděné stěžovatelem.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel s těmito rozhodnutími nesouhlasí a navrhuje jejich zrušení. Argumentuje přitom obdobně jako v průběhu předchozího řízení. Obecně vzato namítá, že soudy nesprávně zhodnotily jím předložené nové skutečnosti a důkazy.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není jim instančně nadřízen, jeho pravomoc je založena toliko k přezkumu, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nedošlo k porušení ústavně garantovaných lidských práv a svobod. K takovému závěru nicméně ve věci stěžovatele nedospěl.
7. Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře zdůrazňuje, že obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, který slouží k nápravě vad ve skutkových zjištěních, jež vznikly tím, že soudu nebyly v době vynesení rozhodnutí známy skutečnosti nebo důkazy způsobilé vnést odlišný pohled na skutkový stav věci, následné právní posouzení a výrok o vině a trestu. Obecné soudy přitom nemohou bez dalšího nekriticky převzít tvrzené nové skutečnosti či důkazy, aniž by je hodnotily ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, na nichž byla založena původní skutková zjištění.
8. Z hlediska ústavněprávního přezkumu řízení o návrhu odsouzeného o povolení obnovy trestního řízení je především významné, zda obecné soudy návrh stěžovatele řádně projednaly, zda vydaná rozhodnutí jsou adekvátně odůvodněná a zda uplatněné právní závěry nejsou výrazem libovůle či excesu.
9. V případě návrhu stěžovatele na povolení obnovy řízení obecné soudy srozumitelně a přiléhavě objasnily, že v dané věci neshledaly důvody pro obnovení řízení, jelikož se stěžovatel fakticky domáhal revize již provedeného dokazování. Jednalo se totiž především o změnu výpovědi svědka, kterou však soudy považovaly za nedůvěryhodnou a účelovou, vedenou snahou zdiskreditovat poškozenou, která zároveň vystupuje v postavení svědkyně v trestní věci tohoto svědka. Tato nová výpověď byla nadto rozporná nejenom s jeho předchozí výpovědí v nalézacím řízení, ale rovněž s dalšími objektivními skutečnostmi zjištěnými v tomto původním řízení (srov. rozsudek vrchního soudu ze dne 9. 11. 2021 sp. zn. 7 To 86/2021, bod 61; vrchní soud v tomto rozsudku považoval za nesporné a nezpochybnitelné, že pachatelem trestné činnosti, k níž se váže rovněž stěžovatelův návrh na obnovu řízení, je právě stěžovatel). Již zcela konkrétně lze s ohledem na stěžovatelovu argumentaci doplnit, že vrchní soud v tomto původním trestním řízení považoval důkazní situaci za dostatečnou i bez důkazu zprávami ze serveru amateri.cz, jejichž použitelnost stěžovatel (s odkazem na cit. rozsudek vrchního soudu) nyní rozporuje (srov. tamtéž, body 27, 44, 50 a 56). Protiústavnost Ústavní soud neshledal ani ve způsobu, jakým se soudy vypořádaly s dalšími stěžovatelem označenými skutečnostmi a důkazy. Za této situace považuje Ústavní soud závěry o nepřipuštění obnovy trestního řízení za ústavně souladné.
10. Ústavní soud konstatuje, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení základních práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu