Ústavní soud rozhodl dne 31. července 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti JUDr. J. P., soudního exekutora, Exekutorský úřad Plzeň-sever, Lobezská 41, [PSČ obec], zastoupeného JUDr. Milanem Bokrem, advokátem, AK se sídlem [adresa] proti usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 22. 3. 2007 č. j. Nc 2082/2003-26 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 7. 2007 č. j. 14 Co 412/2007-32 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností, v níž tvrdil porušení práva garantovaného mu ustanovením čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), napadl stěžovatel shora označené rozhodnutí. Stěžovateli, jenž je soudním exekutorem, nebyla obecnými soudy přiznána náhrada nákladů exekuce, neboť povinný zemřel. Za takové situace měla být podle stěžovatele uložena povinnost k náhradě nákladů exekuce oprávněnému; exekutorská činnost je totiž podle kogentního ustanovení § 3 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "exekuční řád"), vykonávána za úplatu. Obecné soudy však toto kogentní ustanovení nerespektovaly, což je v rozporu se základními principy soudního rozhodování, judikaturou Ústavního soudu (mj. se stanoviskem sp. zn. Pl. ÚS st. - 23/06) a do budoucna to též vážně ohrožuje nezávislost exekutora.
Obsah napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
Ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. Jde o návrh přípustný, avšak z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný. Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Stěžovatel se domnívá, že neuložení povinnosti k úhradě nákladů exekuce oprávněnému za situace, kdy povinný zemřel, je rozporné s kogentním ustanovením § 3 exekučního řádu a zároveň protiústavní. Ústavní soud však tento náhled nesdílí. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 395/07 (http://nalus.usoud.cz) vyslovil Ústavní soud názor, podle nějž stanovisko sp. zn. Pl. ÚS st. - 23/06 dopadá i na řešenou situaci (tj. úmrtí povinného). Dále pak konstatoval, že jediným důvodem pro uložení povinnosti nahradit náklady soudního exekutora oprávněnému nemůže být nemajetnost nebo ztráta procesní způsobilosti povinného, nýbrž musí zároveň přistoupit i zavinění zastavení exekuce ze strany oprávněného. V nálezu sp. zn. III. ÚS 1226/08 (http://nalus.usoud.cz), který se zabýval srovnatelnou situací (zánik povinné - právnické osoby), pak byl tento závěr potvrzen: "(...) okolnost, že povinný jako právní subjekt zanikl - sama o sobě - 'rozhodovací důvod' pro posouzení otázky náhrady nákladů exekuce ve vztahu k soudnímu exekutorovi, jak obecné soudy mínily, nepředstavuje." V obou nálezech Ústavní soud dovodil, že porušením ústavně garantovaných práv je naopak uložení povinnosti k náhradě nákladů exekuce oprávněnému, který její zastavení (byla zastavena z důvodu úmrtí resp. zániku povinného) nezavinil. V projednávané věci se však stěžovatel právě toho domáhá; stížnostní žádání je proto v přímém rozporu se závěry, jež se podávají z judikatury Ústavního soudu. Právním názorem vysloveným v citovaných nálezech je Ústavní soud vázán (přičemž důvody pro mimořádný postup dle ustanovení § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neshledal), a proto mu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) citovaného zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 31. července 2009
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu