Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, ve věci stěžovatele T. S., zastoupeného Mgr. Josefem Fiřtem, LL.M., advokátem Advokátní kancelář KF Legal, s. r. o., se sídlem [adresa] proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 11. 2013 č. j. 7 As 29/2013-24 a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 3. 2013 č. j. 10 A 96/2012-44, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 3. 1. 2014 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora citovaných rozhodnutí správních soudů, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní subjektivní práva (svobody) garantovaná mu zejména čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel byl v řízení před správními orgány, které předcházelo řízení, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, uznán vinným z přestupku podle zákona o střelných zbraních a střelivu a podle zákona o přestupcích, jehož se dopustil legálně drženou samonabíjecí pistolí tím, že zastřelil v napadených rozhodnutích specifikovaného psa. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 15.000,- Kč a byla mu uložena sankce ve formě propadnutí věci použité ke spáchání přestupku. Dále musel uhradit náhradu škody majitelce zastřeleného psa ve výši 5.000,- Kč a náklady řízení ve výši 1.000,- Kč.
Kromě kasace napadených rozhodnutí stěžovatel žádá, aby byla Krajskému úřadu Jihočeského kraje uložena povinnost uhradit stěžovateli náklady řízení před Ústavním soudem.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
K argumentaci stěžovatele pak Ústavní soud uvádí, že správní soudy v ústavní stížností napadených rozhodnutích celou věc zcela přiléhavě posoudily, a to včetně závěru, že stěžovatelova reakce na kontakt jeho a cizího (stěžovatelem zastřeleného) psa, nebyla adekvátní (stěžovatelem zastřelený pes, jak plyne zjištění správních soudů, byl zvyklý na kontakt s lidmi i cizími zvířaty). Nadto nelze přehlédnout, že stěžovatel udávaný popis rozhodných událostí ve věci během řízení měnil, když naopak majitelka zastřeleného psa, jakož i ostatní svědci byli při popisu událostí konzistentní.
Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na uvedené není v projednávaném případě prostor pro rozhodnutí o nákladech řízení ve smyslu § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2014
Vladimír Sládeček, v. r. předseda senátu Ústavního soudu