Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Zdeňka Kühna (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky J. P., zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2023, č. j. 25 Co 186/2023-701, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. února 2023, č. j. 14 Nc 1017/2021-568, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a J. P., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí, že soudy porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 27 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že Obvodní soud pro Prahu 4 uložil otci J. P. povinnost platit na výživu v té době ještě nezletilé stěžovatelky od 27. 2. 2023 částku 50 000 Kč měsíčně. V odůvodnění obvodní soud uvedl, že otcem deklarované příjmy nepovažuje za důvěryhodné a je třeba zohlednit jeho postavení v obchodní společnosti X, ve které je kromě tichého společníka jediným společníkem a jednatelem. Příjmy této společnosti dosahují 200 000 až 300 000 Kč měsíčně. K odvolání otce Městský soud v Praze snížil částku výživného na 35 000 Kč měsíčně. Vyšel zejména z otcem deklarovaného příjmu ve výši zhruba 115 000 Kč měsíčně a zohlednil i dvě další vyživovací povinnosti otce, nepřikládal však velkou váhu účasti otce ve společnosti X.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zpochybňuje posouzení majetkových poměrů otce. Namítá, že soudy nezjišťovaly jeho skutečné poměry, ale vyšly pouze z deklarovaných příjmů. Stěžovatelka tvrdí, že otec vlastní formálně skrytou nemovitost v hodnotě přes 22 mil. Kč, vybírá od pacientů nezdaněné částky ve výši 15 000 až 30 000 Kč denně a stále žije se svou partnerkou a dcerou, kterým platí výživné. Soudy měly dle stěžovatelky zohlednit účastenství otce ve společnosti, jakož i majetkové transakce této společnosti.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona).
5. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v otázkách výživného. Posuzování těchto otázek náleží především soudům, před kterými se vede dokazování. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jimi zjištěný skutkový stav a na základě toho přepočítávat výši výživného. Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zruší jen tehdy, jsou-li neústavní. K ničemu takovému však v posuzované věci nedošlo.
6. Oba soudy provedly rozsáhlé dokazování. Obě rozhodnutí, respektive jejich odůvodnění, však nejsou zcela přehledná. Ústavní soud přesto v napadených rozhodnutích nenašel extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými a právními závěry, pro který v minulosti rozhodnutí obecných soudů rušil [např. nález ze dne 10. 1. 2018 sp. zn. I. ÚS 2073/17 (N 5/88 SbNU 79), bod 18].
7. Lze souhlasit se stěžovatelkou, že při určování výše výživného nesmí soudy vycházet pouze z deklarovaných příjmů povinného, ale především z jeho reálných majetkových poměrů, které utváří též hodnota obchodního podílu společnosti ve vlastnictví povinného [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 1356/16 (N 170/82 SbNU 647), bod 14]. Obvodní soud tomuto požadavku dostál, neboť při výpočtu výživného zohlednil, že otec dosahuje vyšších než deklarovaných příjmů a jeho majetkové poměry pozitivně ovlivňuje i účast ve společnosti X (body 92 a 94 rozsudku). Naproti tomu z rozsudku městského soudu spíše plyne, že k účasti otce ve společnosti a jejím majetkovým transakcím nepřihlédl a spokojil se s výplatními páskami otce a dalšími deklarovanými příjmy (bod 20 rozsudku). 8. Tímto postupem se městský soud dostal do rozporu s výše uvedenou judikaturou. Jeho rozsudek přesto není neústavní. Stanovená výše výživného ve výši 35 000 Kč odpovídá dle různých praxí uznávaných způsobů výpočtu výživného (nové doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti, dílová metoda) příjmu otce ve výši zhruba 200 000 Kč čistého měsíčně. Ze skutkových zjištění obecných soudů přitom nevyplývá, že by reálné majetkové poměry otce odpovídaly příjmu vyššímu.
9. Stěžovatelka nabyla zletilosti teprve nedávno a není proto do budoucna vyloučen další přezkum vyživovací povinnosti otce k ní. I proto považoval Ústavní soud za vhodné upozornit městský soud na dílčí chybu jeho rozhodnutí, které však s ohledem na výše uvedené skutečnosti nyní ústavně obstálo.
10. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu