Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele P. T., zastoupeného Mgr. Barborou Kubíčkovou, advokátkou, sídlem [adresa] Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2023 č. j. 35 Co 107/2023-428, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, sídlem [adresa] Praha 3 - Vinohrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 31, čl. 32 odst. 1, 4 a 5, čl. 33 odst. 1, 2 a 3, čl. 36 odst. 1, 2 a 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. V řízení o zaplacení částky ve výši 130 000 000 Kč s příslušenstvím a návrhu na vydání předběžného opatření Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") odvolání stěžovatele (žalobce) proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") ze dne 23. 1. 2023 č. j. 12 C 119/2020-413 odmítl podle § 218a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), z důvodu jeho opožděnosti. Městský soud uvedl, že stěžovatel, coby adresát zásilky obsahující odvoláním napadené usnesení obvodního soudu, nebyl dne 14. 3. 2023 zastižen, a proto byla zásilka téhož dne uložena na poště. Desetidenní lhůta k jejímu vyzvednutí skončila dne 24. 2. 2023. Patnáctidenní lhůta pro podání odvolání počala běžet dne 25. 2. 2023 a skončila dne 13. 3. 2023. Vzhledem k tomu, že odvolání bylo odesláno až dne 14. 3. 2023, dospěl městský soud k závěru o jeho opožděnosti.
3. Stěžovatel namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. Nesouhlasí s postupem městského soudu, který jeho odvolání odmítl pro opožděnost. Přestože si je vědom důležitosti právní jistoty, s poukazem na svůj zdravotní a duševní stav se domnívá, že mu měla být poskytnuta zvýšená ochrana v podobě odstranění tvrdosti zákona.
4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci k takovému závěru nedospěl.
5. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") představuje procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou garantovány ústavním pořádkem. Z § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv, který je však možno zásadně využít teprve po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva poskytuje. Přímo v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, jež mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), kde ochrana základním právům jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. toliko tam, kde ostatní prostředky právní ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány nebo zcela selhávají jako nezpůsobilé či nedostatečné, a kdy základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.
6. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
7. Stěžovatel ústavní stížností brojí proti rozhodnutí městského soudu, kterým bylo podle § 218a o. s. ř. odmítnuto odvolání stěžovatele pro opožděnost. Proti usnesení městského soudu je však s ohledem na § 229 odst. 4 o. s. ř. přípustná žaloba pro zmatečnost. Z podané ústavní stížnosti však nikterak nevyplývá, že by stěžovatel právě tohoto mimořádného opravného prostředku v nyní posuzované věci využil. Žaloba pro zmatečnost přitom patří právě mezi opravné prostředky, které jsou stěžovatelé povinni před podáním ústavní stížnosti uplatnit [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 (ST 26/51 SbNU 839); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
8. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, a proto je třeba ústavní stížnost považovat za nepřípustnou, a jako taková musela být podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudkyní zpravodajkou odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2023
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka