Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Ing. D. V., zastoupeného Mgr. Stanislavem Beranem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2018, č. j. 68 Co 479/2017-912, Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 11. 2017, č. j. 4 C 450/2003-871, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5 jako účastníků řízení a obchodní korporace Energie - stavební a báňská a. s. se sídlem v [adresa] jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V řízení, které je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 450/2003, požádal žalovaný o osvobození od soudních poplatků a obecné soudy napadenými rozhodnutími jeho žádosti nevyhověly.
Odvolací soud dospěl k závěru, že celkové poměry žalovaného osvobození od soudních poplatků neodůvodňují, neboť je třeba přihlédnout nejen k výši příjmu žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit. Účastník je přitom povinen dostatečně prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti. Neuvede-li účastník úplné a pravdivé informace, nebo naopak soudu podá informace zjevně nepravdivé, právo (ani na částečné) na osvobození od soudních poplatků mu nenáleží. Odvolací soud uzavřel, že žalovaným uváděné příjmy neodpovídají jeho možnostem a schopnostem a nejsou u něj splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Proti rozhodnutí obecných soudů podal stěžovatel ústavní stížnost, v níž zejména polemizuje se závěry o nesplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Uvádí, že obecné soudy zasáhly do jeho ústavně zaručených práv na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, na rovnost účastníků podle čl. 37 odst. 3 Listiny, jakož i do práva na pokojné užívání majetku podle čl. 11 téhož zákona.
Stěžovatel obšírně polemizuje se závěry obecných soudů; jeho stížnost však neobsahuje ústavněprávní argumentaci, která by Ústavní soud vedla ke zrušení napadených rozhodnutí.
Zejména usnesení odvolacího soudu je pečlivě a vyčerpávajícím způsobem odůvodněno; Ústavní soud nemá žádný důvod závěry obecných soudů o nesplnění předpokladů stěžovatele pro osvobození od soudních poplatků přehodnocovat. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je účastníkovi zaručen výsledek řízení podle jeho přání, ale znamená jen to, že je mu zaručen řádný procesní postup, což se v tomto případě nepochybně stalo.
Poplatková povinnost má fiskální charakter a osvobodit od ní lze jen ve zcela výjimečných případech. Stěžovatel nepřesvědčil věrohodně soudy, že jsou jeho celkové poměry takové, aby mu bylo osvobození přiznáno.
Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud proto odmítl stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2018
Jan Musil v. r. předseda senátu