Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele E. A., právně zastoupeného Mgr. Ivem Žižkovským, advokátem se sídlem [adresa] směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. listopadu 2005, sp. zn. 9 To 493/2005, a proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. srpna 2005, sp. zn. 3 T 21/2005, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností splňující všechny formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Shora označeným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle ustanovení § 187 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců. O odvolání stěžovatele i státního zástupce rozhodl shora napadeným usnesením Krajský soud v Plzni, který obě odvolání zamítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti brojil proti skutečnosti, že soudy v jeho věci neprovedly veškeré důkazy, které v řízení navrhoval, ať sám, nebo prostřednictvím svého obhájce, a tím došlo ke zkrácení v jeho právu na spravedlivý proces. Ve zbývající části ústavní stížnosti stěžovatel konkretizoval, které důkazy nebyly provedeny, resp., které důkazy obecné soudy, podle jeho názoru, nesprávně zhodnotily. Vzhledem k těmto okolnostem navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Poté, co Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí i se spisem Okresního soudu v Sokolově vedeným pod sp. zn. 3 T 21/2005, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů. Předně Ústavní soud poukazuje na skutečnost, že ústavní stížnost postrádala relevantní ústavně právní argumentaci a zúžila se na pouhé opakování některých z námitek, které stěžovatel uplatnil již v odvolání.
Ústavní soud konstatuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Nezabývá se hmotněprávní stránkou věci, což je určeno obecným soudům. O to více zkoumá právní podstatu procesní stránky, aby bylo občanům zajištěno jejich právo na soudní ochranu, jak je uvedeno v čl. 36 Listiny.
Ústavní soud ve své judikatuře, která je obecně dostupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před těmito soudy. Ústavní soud nevystupuje jako třetí instance soudnictví, a nepřísluší mu posuzovat celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, či nahrazovat hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Takový přístup Ústavního soudu by přicházel v úvahu jen tehdy, zjistil-li by, že v řízení před soudy došlo k porušení ústavních procesních principů. Jinak neprovádí hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.
Právo na spravedlivý proces zaručuje každému možnost přístupu k soudu k projednání jeho věci, avšak nezaručuje, a ani zaručit nemůže, úspěch v takovém řízení. Pro zajištění přístupu k soudu je třeba dodržet určitá zákonem předvídaná pravidla. Jejich porušení však není možno spatřovat v situaci, kdy soud postupuje způsobem, jenž stěžovatel, v důsledku své vlastní interpretace procesních norem, považuje za protiústavní. V popsaném postupu nelze tedy shledat zkrácení stěžovatele v jeho zaručených základních právech a svobodách, plynoucích z příslušných ustanoveních Listiny.
Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. prosince 2006
JUDr. Vlasta Formánková