IV. ÚS 2235/10

Odůvodnění

Podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení shora označeného usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu Policie ČR o odložení věci - podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit I. S.

Dříve, než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mimo jiné též to, zda byla podána včas. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Tato lhůta je lhůtou procesní a současně lhůtou, jež nemůže být prominuta ani prodloužena. Z dodejky vyžádané od Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 Ústavní zjistil, že napadené usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 bylo stěžovatelce doručeno dne 26. 5. 2010, kdy je tato osobně převzala, což stvrdila svým podpisem.

Lhůta k podání ústavní stížnosti proti napadeným rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení tak počala stěžovatelce běžet dnem následujícím po doručení usnesení obvodního státního zastupitelství a uplynula dne 25. 7. 2010 (neděle). Vzhledem k tomu, že konec lhůty připadl na neděli, byl posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti nejblíže následující pracovní den, tj. pondělí 26. 7. 2010 (§ 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 57 odst. 2 o. s. ř.). Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 30. 7. 2010, což neodpovídalo tvrzení stěžovatelky, že ji podala v zákonné lhůtě, a proto ji Ústavní soud vyzval, aby svoje tvrzení doložila. V podání ze dne 26. 10. 2010 stěžovatelka uvedla, že ústavní stížnost podala faxem již dne 27. 7. 2010, a předložila Ústavnímu soudu tzv. hlášení o výsledku připojení. Z něho je zřejmé, že z neidentifikovatelné stanice, obsahující na liště údaje "27/07 10 ÖT 11:22 FAX 0000 A010V01A0 001", byly dne 27. 7. v 11.21 hod. odeslány na číslo 542161309, ÚS ČR - PODATELNA 4 strany. V podání ze dne 16. 11. 2010 stěžovatelka upřesnila, že faxové podání bylo učiněno prostřednictvím telefonického připojení čísla 233 540 031. Přestože podle hlášení o činnosti telefonní stanice č. 542161309 podatelna Ústavního soudu nezaznamenala dne 27. 7. 2010 žádný faxový přenos, vyšel Ústavní soud z toho, že i kdyby byla ústavní stížnost skutečně podána faxem dne 27. 7. 2010, stalo by se tak pozdě, neboť poslední den lhůty k jejímu podání marně uplynul, jak výše uvedeno, dnem 26. 7. 2010.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavním soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2010 Miloslav Výborný soudce zpravodaj