IV. ÚS 225/99

Odůvodnění

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Jak konstatuje Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení o odmítnutí dovolání stěžovatelů ze dne 25. 5. 1999, čj. 23 Cdo 1151/99-210, podané dovolání nebylo přípustné také z toho důvodu, neboť odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvého stupně, aniž by proti svému potvrzujícímu rozsudku připustil dovolání podle § 239 odst. 1 o. s. ř. a aniž by připuštění dovolání bylo navrženo před vyhlášením tohoto jeho rozsudku. Nebyl-li návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před odvolacím soudem ani vznesen (a možnost založit přípustnost dovolání úvahou dovolacího soudu podle § 239 odst. 2 o. s. ř. tak účastník apriori vyloučil), je pro úvahu o vyčerpání posledního (procesního) prostředku rozhodující vlastní obsah ústavní stížnosti. Tvoří-li tento obsah kritika rozhodnutím řešené právní otázky, jejíž přezkum mohl být založen postupem podle § 239 odst. 2 o. s. ř., je nutno mít za to, že stěžovatel poslední procesní prostředek nevyčerpal. O takový případ jde i v projednávané věci, neboť dovolání stěžovatelů ze dne 9. 4. 1999, stejně jako jejich ústavní stížnost, jsou v podstatě obsahově shodné, a v závěrečném odstavci ve znění: "Jsme proto přesvědčeni, že naše právní stanovisko spočívající v závěru, že dům jako celek měl být zařazen do III. cenové třídy, a tudíž nedošlo ke stanovení nižší kupní ceny, než byla cena vypočtená podle tehdy platných cenových předpisů, je správné. " shodné dokonce doslovně.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 26. října 2000

JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj