Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky M. R., zastoupené Mgr. Martinem Keřtem, advokátem, sídlem [adresa] proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 16. června 2026 č. j. 0 P 160/2024-1452, 15 P a Nc 369/2024, 15 P a Nc 94/2026, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 13. července 2026 č. j. 0 P 160/2024-1487, 15 P a Nc 369/2024, 15 P a Nc 94/2026, za účasti Okresního soudu v Chrudimi, jako účastníka řízení, a nezletilého [nezletilý] a J. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že bylo porušeno její právo na soudní ochranu, zásada rovnosti účastníků řízení, právo vyjádřit se ke všem podstatným tvrzením a důkazům a napadené rozhodnutí je i v rozporu s principem nejlepšího zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. V řízení o změnu péče k nezletilému vedlejšímu účastníkovi (dále jen "nezletilý") vydal Okresní soud v Chrudimi napadené prozatímní rozhodnutí, kterým na dobu 3 měsíců od jeho vykonatelnosti určil, že otec nezletilého (druhý vedlejší účastník) je od 16. 6. 2026 oprávněn a povinen pečovat o nezletilého a stýkat se s ním v rozsahu a způsobem tímto usnesením stanoveným (výroky I až III). Stěžovatelce uložil povinnost řádně připravit nezletilého na péči otce, resp. nepřímý styk, a tento styk umožnit a zdržet se jakéhokoliv jednání, které by vzájemný vztah otce a nezletilého narušovalo (výrok IV). Oběma rodičům dále uložil, aby se před jednotlivým stykem domluvili na programu nezletilého a aby byl na zvolený program připraven (výrok V). Prozatímní rozhodnutí okresní soud odůvodnil aktuálně silně odmítavým postojem nezletilého ke kontaktu s otcem, což považoval za reakci na oběma rodiči nezvládnutou situaci, která nebyla vůči nezletilému řešena ohleduplně. Obnovu kontaktu s otcem považoval okresní soud za potřebnou v zájmu nezletilého a její oddalování za kontraproduktivní.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka poukazuje na to, že okresní soud nezohlednil přání nezletilého, které vyjádřil prostřednictvím zpráv orgánu sociálně-právní ochrany dětí, a styk otce stanovil v rozporu s tímto přáním a principem nejlepšího zájmu nezletilého. Podotýká, že nezletilý je ve věku 10 let, kdy by soud měl jeho stanovisko respektovat. Domnívá se, že okresní soud dostatečně nevysvětlil existenci naléhavé potřeby úpravy styku. Stejně tak neobjasnil, proč je třeba rozhodnout prozatímním rozhodnutím a nelze vyčkat na rozhodnutí ve věci samé. Dále stěžovatelka uvádí, že otec podal návrh na výkon prozatímního rozhodnutí za neuskutečněné styky s nezletilým, ačkoliv činila přiměřené kroky k odstranění překážek bránících styku. Závěrem navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
4. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky) a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
5. Právní úprava nově (s účinností od 1. 1. 2026) v § 465a a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, u prozatímních rozhodnutí vychází z toho, že poměry dítěte mají být s ohledem na důsledné zajištění procesních práv všech účastníků řízení upravovány zásadně meritorně. Dočasná úprava je vždy určitou výjimkou z pravidla, která se uplatní pouze v nezbytných případech, pokud je dána naléhavá potřeba upravit poměry před rozhodnutím ve věci samé. I když platí, že na prozatímní úpravu poměrů dítěte se nepoužijí ustanovení občanského soudního řádu o předběžném opatření (§ 465j zákona o zvláštních řízeních soudních), v poměrech řízení o ústavní stížnosti lze vyjít z ustálené judikatury vztahující se právě k předběžným opatřením (srov. usnesení ze dne 29. 4. 2026 sp. zn. IV. ÚS 766/26 či ze dne 6. 5. 2026 sp. zn. II. ÚS 1152/26). Podle ní se Ústavní soud zpravidla necítí být oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť zkoumání vlastních podmínek pro nařízení či zrušení předběžného opatření, které závisí na konkrétních okolnostech věci, přísluší výhradně opatrovnickému soudu. Obdobně to platí i pro prozatímní rozhodnutí. Jde o rozhodnutí, která představují pouze přechodné řešení situace a zasahují do práv a povinností účastníků nikoliv konečným způsobem. Zároveň i rozhodnutí o předběžném opatření (resp. rozhodnutí o prozatímní úpravě poměrů) je za určitých okolností způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu (srov. nález ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 52/13) v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud přitom pouze zkoumá, zda rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření (resp. vydání prozatímního rozhodnutí) mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole, která - aby odůvodnila kasační zásah - by musela být na první pohled zjevná a intenzivní (např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 či usnesení ze dne 18. 4. 2023 sp. zn. I. ÚS 389/23 aj.).
6. V nyní posuzované věci není důvod odklánět se od výše uvedených kritérií. Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí bylo vydáno příslušným orgánem a mělo zákonný podklad, přičemž důvody, pro které by je bylo možno označit jako svévolné, nejsou dány, a proto lze odkázat na odůvodnění napadeného usnesení. Ústavní soud nezjistil, že by napadené usnesení bylo způsobilé porušit stěžovatelčina základní práva, případně práva nezletilého. Okresní soud zkoumal, zda jsou splněny skutečnosti rozhodné pro vydání prozatímního rozhodnutí a odůvodnil, proč je možné upravit poměry nezletilého daným způsobem.
7. Okresní soud vyšel z toho, že v době předcházející vydání prozatímního rozhodnutí (od dubna 2026) přestal probíhat jakýkoliv kontakt nezletilého s otcem podle platné soudní úpravy styku (bod 13 napadeného usnesení). Z výše uvedeného důvodu považoval za nezbytné zasáhnout do poměrů nezletilého, neboť další prohlubování odmítavého postoje nezletilého ke styku s otcem, který je evidentně způsoben konfliktním vztahem mezi rodiči, není v jeho zájmu. Naopak kontakt s otcem, který v podstatě ustal, je zapotřebí obnovit. Proto současně zavedl postupné rozšiřování styku tak, aby se normalizoval dosavadní rozsah podílu péče otce. Taková úvaha okresního soudu není z pohledu Ústavního soudu zjevně nepřiměřená.
8. Ústavnímu soudu není zcela jasné, proč stěžovatelka usiluje o zrušení prozatímního rozhodnutí, neboť jejímu návrhu bylo vyhověno (byť ne v rozsahu odpovídajícímu jejím představám) a rozsah podílu otce na péči o nezletilého byl oproti dříve stanovené meritorní soudní úpravě dočasně omezen. Poukazuje-li sama stěžovatelka na to, že styk otce s nezletilým se dosud neuskutečnil v žádném z prozatímním rozhodnutím stanoveném termínu (celkem šlo o 8 termínů od 20. 6. 2026 vždy v sobotu a neděli) a otec si styk vynucuje návrhem na výkon prozatímního rozhodnutí, pak je podání ústavní stížnosti spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí spíše výrazem obavy stěžovatelky z možného postihu za nesplnění uložené povinnosti než snahou chovat se a jednat v nejlepším zájmu nezletilého. Byť lze přisvědčit stěžovatelce, že vyjádření nezletilého je třeba brát při rozhodování v úvahu, není možné, neexistují-li pro to jiné vážné důvody, aby byl otec z kontaktu a péče o nezletilého vyloučen výhradně na základě přání vysloveného desetiletým nezletilým.
9. Ústavní soud uzavírá, že okresní soud rozhodoval na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a ústavně souladným způsobem své závěry odůvodnil. Napadené rozhodnutí nevykazuje projevy libovůle či svévole a jeho závěry nejsou zjevně excesivní či jinak ústavně nepřijatelné.
10. Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
11. Vzhledem k tomu, že bylo bezodkladně rozhodnuto o samotné ústavní stížnosti, nebylo třeba, aby Ústavní soud samostatně rozhodoval o návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti usnesení obvodního soudu (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu