Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. K., takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se ve své ústavní stížnosti ze dne 7. 4. 2000 domáhala "přezkoumání usnesení sp. zn. 22 Cdo 499/2000 a celé věci 3 C 161/97" a dále žádala, aby "JUDr. V. z Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou byla odvolána z projednávání případu ve věci 3 C 161/97". Jelikož podání nesplňovalo formální ani obsahové náležitosti, kladené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, na ústavní stížnost (mj. návrh postrádal jakoukoli ústavněprávní argumentaci, stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem a ke stížnosti nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje), byla stěžovatelka doporučeným dopisem ze dne 15. 5. 2000 o těchto nutných předpokladech podrobně poučena a byla jí stanovena lhůta 20 dnů k odstranění nedostatků návrhu. Doporučený dopis převzala stěžovatelka dle doručenky dne 17. 5. 2000, do dnešního dne však vady jejího podání nebyly odstraněny. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 26. 7. 2000 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj