Usnesení ze dne 11. 9. 2025
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele RNDr. M. Ž., Ph.D., zastoupeného JUDr. Tomášem Vrchlabským, advokátem, sídlem [adresa] Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2025 č. j. 91 Co 149/2025-368, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. března 2025 č. j. 25 C 91/2022-346, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Mgr. Světlany Studené, jako vedlejší účastnice řízení, o návrhu na vyloučení soudce J. F. z projednání a rozhodování věci, takto:
Výrok
Soudce J. F. není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2311/25.
Odůvodnění
1. Ústavní soud dne 7. 8. 2025 obdržel ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Podle rozvrhu práce věc připadla IV. senátu ve složení soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová, soudce J. F. a soudce zpravodaj Zdeněk Kühn. V podání doručeném Ústavnímu soudu dne 18. 8. 2025 stěžovatel prohlásil, že podle § 37 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítá soudce J. F. z důvodu, že opakovaně rozhodoval ve věcech, v nichž byl stěžovatel účastníkem řízení. V roce 2019 rozhodoval v postavení soudce zpravodaje a předsedy senátu o stěžovatelově ústavní stížnosti, kterou odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením dne 14. 5. 2019 sp. zn. III. ÚS 1437/19. Stěžovatel již podal námitku podjatosti ve věci IV. ÚS 556/24, leč bezúspěšně. Dále namítá, že soudce J. F. soustavně ve své rozhodovací praxi chrání třetí osoby, které se nějakým způsobem podílejí na soudním procesu (znalci, správci apod.) a toleruje jejich nekvalitní práci, podporuje jejich všeobecně známé předražování jejich činnosti, tedy hájí jimi, i když záměrně nesprávně, vyúčtované odměny a je z toho důvodu ochoten tolerovat jejich profesní nešvary. Přitom pomíjí námitky účastníků sporu, poukazující na vady v tomto případě znalecké činnosti, čímž podporuje i povrchnost rozhodovací praxe soudů první a druhé instance v otázce přiznaných odměn oněm osobám a odmítání revize znalecké práce, i když je nekvalita zjevná i laikovi a evidentní vadné vyúčtování. V takových případech jde o to, že i ve zdánlivě bagatelních případech je narušována důvěra v soudy a soudcovskou nezávislost, což zásadně poškozuje pověst justice jako celku. V tomto soustavném názoru na řešení popsaných případů spočívá poměr soudce J. F. k věci jako takové.
2. Soudce J. F. ve vyjádření k námitce podjatosti dne 2. 9. 2025 uvedl, že není podjatý, neboť nemá žádný poměr k věci ani k účastníkům řízení. Stěžovatele nezná a nikdy se s ním nesetkal. Skutečnost, že se podílel na rozhodování o ústavních stížnostech, v nichž byl stěžovatel účastníkem, není důvodem pro jeho vyloučení.
3. O návrhu na vyloučení soudců IV. senátu Ústavního soudu rozhoduje podle § 9 odst. 1 Rozvrhu práce Ústavního soudu na rok 2025 (Org. 01/25) III. senát Ústavního soudu.
4. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je soudce vyloučen, lze-li se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. 2 téhož zákona je soudce také vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")]. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce nutno posuzovat ze subjektivního i z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní hledisko o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.
5. Ústavní soud shledal, že stěžovatelem uplatněná námitka podjatosti není důvodná. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je totiž nutné jednak vycházet z předpokladu, že podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, že je skutečně dán jeho osobní vztah k věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům, jednak je nutno zkoumat intenzitu možného vztahu soudce k dané věci. Takový poměr k věci však nevyplynul ani z tvrzení stěžovatele, ani z vyjádření J. F., který podle vlastního vnitřního přesvědčení nemá žádný osobní vztah k věci ani k účastníkům řízení. Osobní vztah soudce pak nelze dovodit ani z jeho předchozí rozhodovací činnosti (srov. § 14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, příp. usnesení ze dne 18. 10. 2022 sp. zn. II. ÚS 2323/22, a další).
6. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud dospěl k závěru, že nejsou dány předpoklady pro postup podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, rozhodl, že soudce J. F. není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2311/25.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 11. září 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu
Usnesení ze dne 1. 10. 2025
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele RNDr. M. Ž., Ph.D., zastoupeného JUDr. Tomášem Vrchlabským, advokátem, sídlem [adresa] Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2025 č. j. 91 Co 149/2025-368 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. března 2025 č. j. 25 C 91/2022-346, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Mgr. Světlany Studené, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že civilní soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne následující. Obvodní soud pro Prahu 4 vede řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (dvou nemovitých věcí a mnoha věcí movitých). Obvodní soud ustanovil znalkyni, aby doplnila znalecký posudek, který vypracovala již v pozůstalostním řízení k týmž movitým věcem. Obvodní soud jí v napadeném usnesení stanovil odměnu (znalečné) ve výši 12 989 Kč. Stěžovatel i vedlejší účastnice řízení se odvolali, ale bez úspěchu, Městský soud v Praze usnesení obvodního soudu potvrdil.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že má se znalkyní špatné zkušenosti, a to již během řízení o pozůstalosti po jeho bratrovi. Její práce je natolik nekvalitní, že neměla dostat nic.
4. Stěžovatel podal proti soudci Josefu Fialovi námitku podjatosti, kterou Ústavní soud v samostatném usnesení vyhodnotil jako nedůvodnou (usnesením ze dne 11. 9. 2025).
5. Ústavní stížnost byla podána včas. Byť napadená rozhodnutí se týkají znalečného a nijak se nerozhodovalo o právech a povinnostech stěžovatele, přesto je dána jeho aktivní legitimace. Znalečné je nákladem důkazů, resp. nákladem řízení (§ 137 odst. 1 občanského soudního řádu). "Okno příležitosti", kdy účastník soudního řízení může zpochybnit výši znalečného, se mu otevírá v době, kdy civilní soudy rozhodují o této dílčí složce nákladů řízení. Později, při samotném rozhodování o náhradě nákladů řízení, již tuto možnost nemá. Ústavní soud k projednání této ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
6. Přestože se Ústavní soud může touto věcí věcně zabývat, netřeba to činit nijak zvlášť podrobně. Samotná odměna je - z pohledu judikatury Ústavního soudu - zjevně bagatelní. Stěžovatelova argumentace nadto směřuje proti samotné použitelnosti doplňku k dřívějšímu znaleckému posudku, byť tak činí pod hávem nesouhlasu s výší znalečného. Zda jsou závěry znalkyně správné či použitelné, ale civilní soudy zatím neřešily. Městský soud v bodě 10 odůvodnění napadeného usnesení na tuto skutečnost upozornil. Pokud stěžovatel nesouhlasí s oceněním věcí, musí své argumenty směřovat na tu část řízení, ve kterém se řeší samotný předmět řízení, tj. zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.
7. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. října 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu