IV. ÚS 2346/26

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka (matka) a první vedlejší účastník (otec) jsou rodiči nezletilé vedlejší účastnice. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 3. 2022 č. j. 0 Nc 29006/2022-51, 60 P a Nc 29/2022, soud schválil dohodu rodičů, kterou byla nezletilá svěřena do péče matky s tím, že otec pravidelně přispíval na výživu nezletilé. V květnu 2025 rodiče uzavřeli mimosoudní dohodu, kterou byla nezletilá od 8. 5. 2025 kvůli nepříznivému psychickému stavu matky svěřena do péče otce. Rodiče si mimo jiné ujednali, že po stabilizaci duševního stavu matky bude nezletilá opět v její péči, bude-li to vyhovovat nejlepším zájmům nezletilé. Po ukončení léčby však otec nezletilou do péče stěžovatelky nepředal. K návrhu otce je v současnosti vedeno i řízení o svěření nezletilé do jeho péče.

2. Stěžovatelka dne 8. 7. 2026 podala návrh na vydání prozatímního rozhodnutí, v němž navrhovala, aby se rodiče v péči o nezletilou střídali po týdnu. Napadeným usnesením byl návrh zamítnut s odůvodněním, že z probíhajícího řízení nemá soud za prokázané, že by stěžovatelka byla v současné době schopna řádně a samostatně o nezletilou pečovat.

3. Stěžovatelka napadla prozatímní rozhodnutí návrhem ze dne 3. 8. 2026 v podobě doplnění předchozí ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 1940/26. Usnesením ze dne 11. 8. 2026 sp. zn. I. ÚS 1940/26 Ústavní soud vyloučil tento návrh k samostatnému projednání a je tak veden pod spisovou značkou IV. ÚS 2346/26 jako nová (nyní projednávaná) ústavní stížnost.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka namítá porušení čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1, čl. 8 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3, 9 a 12 Úmluvy o právech dítěte. Namítá, že soud neřeší rozpor mezi vykonatelným rozhodnutím a faktickým stavem, což má nenapravitelné dopady do jejích základních práv. Namítá, že není naplněn požadavek efektivní soudní ochrany v důsledku dlouhotrvajícího řízení.

5. Soud ani aktivně neupravil poměry a styk stěžovatelky s nezletilou, což je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte a nepřípustně předjímal výsledek řízení. Namítá, že odklad obnovení vztahu do skončení znaleckého zkoumání je rozhodováním časem a přenesením odpovědnosti na znalce. Nadto uvádí, že skutková zjištění o asistovaných kontaktech byla převzata bez dokazování a slyšení stěžovatelky.

6. Stěžovatelka závěrem ústavní stížnosti žádá o přednostní projednání věci podle § 39 zákona o Ústavním soudu.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Nová právní úprava prozatímních rozhodnutí zakotvená s účinností od 1. 1. 2026 v § 465a a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s."), vychází z toho, že poměry dítěte mají být s ohledem na důsledné zajištění všech procesních práv všech účastníků řízení upravovány zásadně meritorně. Dočasná úprava je vždy určitou výjimkou z pravidla, která se uplatní pouze v nezbytných případech, v nichž je zapotřebí upravit poměry před rozhodnutím ve věci samé. I když platí, že na předběžnou a prozatímní úpravu poměrů dítěte se nepoužijí ustanovení občanského soudního řádu o předběžném opatření (viz § 465j z. ř. s.), lze v poměrech řízení o ústavní stížnosti vyjít z ustálené judikatury vztahující se právě k předběžným opatřením, podle níž se Ústavní soud zpravidla necítí být oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních. Obdobné platí i pro prozatímní rozhodování, neboť v obou případech jde o rozhodnutí, která představují pouze přechodné řešení situace. Do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a není jimi prejudikován konečný výsledek sporu. Zároveň však platí, že i rozhodnutí o předběžném opatření (rozhodnutí o prozatímní úpravě poměrů) je za určitých okolností způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu (srov. nález ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 52/13), byť toliko v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud přitom pouze zkoumá, zda předběžné opatření (prozatímní rozhodnutí) mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole, která - aby odůvodnila kasační zásah - by musela být na první pohled zjevná a intenzivní. Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu (srov. nálezy ze dne 30. 6. 2026 sp. zn. II. ÚS 1124/26 a ze dne 2. 7. 2026 sp. zn. I. ÚS 1382/26).

8. Ani v nyní posuzované věci není důvod odklánět se od výše uvedených kritérií. Ústavní soud proto konstatuje, že napadené rozhodnutí bylo vydáno příslušným orgánem a mělo zákonný podklad. Ústavní soud zároveň neshledal, že by napadené usnesení vykazovalo znaky svévole. Je dostatečně odůvodněno, je z něj zřejmé, z jakých skutečností obvodní soud vycházel, proč nevyhověl návrhu stěžovatelky, a proč považuje za nezbytné objasnit aktuální psychický stav stěžovatelky, míru jeho stabilizace a okolnosti související s dřívější léčbou obtíží spojených s užíváním alkoholu. Ústavní soud nezjistil, že by napadené usnesení bylo způsobilé porušit stěžovatelčina základní práva, případně práva jejího nezletilého dítěte. Soud zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro vydání prozatímního rozhodnutí (srov. bod 10 usnesení obvodního soudu), přičemž pro jeho vydání stačí rozhodné okolnosti osvědčit. Soud odůvodnil, proč zamítl návrh stěžovatelky (potřeba zjistit, že stěžovatelka zvládne péči o nezletilou a že jsou její poměry dostatečně stabilizovány pro postupné a citlivé obnovení jejich vzájemného vztahu, aniž by nezletilou nepřiměřeně zatížil).

9. Stěžovatelka se svou argumentací z velké části domáhá věcného instančního přezkumu napadeného usnesení. To by však popíralo samotnou podstatu zatímní úpravy poměrů, u níž zákonodárce právě s cílem stabilizovat poměry vyloučil možnost odvolání (srov. k tomu nálezy sp. zn. II. ÚS 1124/26 a sp. zn. I. ÚS 1382/26).

10. Námitkami dlouhotrvajícího řízení a rozporu mezi vykonatelným rozhodnutím a faktickým stavem se Ústavní soud zabýval v řízení sp. zn. I. ÚS 1940/26, v němž stěžovatelka brojila proti nenařízení výkonu rozhodnutí a průtahům v řízení. Nálezem ze dne 12. 8. 2026 sp. zn. I. ÚS 1940/26 Ústavní soud stěžovatelce částečně vyhověl. Tuto část námitek nyní Ústavní soud již nevypořádával a zabýval se pouze napadeným prozatímním rozhodnutím.

11. Z ústavního pohledu je klíčové, že procesní práva stěžovatelky byla zachována. Námitka, že soud rozhodoval bez dokazování či slyšení stěžovatelky je lichá, neboť pro vydání prozatímního rozhodnutí stačí rozhodné okolnosti osvědčit, právě proto, že o něm má být rozhodnuto bezodkladně. Návrh podala stěžovatelka a vše rozhodné mohla tvrdit a osvědčit ve svém návrhu.

12. Rozhodnutí není svévolné a jeho odůvodnění je z ústavního pohledu dostačující. Soud zohlednil dosud konané asistované styky stěžovatelky s nezletilou v organizaci Spirála, Ústecký kraj, z. s., které byly ukončeny pro opakované nerespektování stanovených pravidel stěžovatelkou (srov. bod 10 usnesení obvodního soudu). Sama organizace nadto uvedla, že obnovení asistovaných kontaktů považuje za možné až po absolvování individuální psychoterapeutické péče zaměřené na zvládání emocí a podporu rodičovských kompetencí, po emočním zklidnění matky a po akceptaci pravidel asistovaných kontaktů.

13. Soud se též zabýval nejlepším zájmem nezletilé, vyšel z toho, že je třeba po znaleckém zkoumání nastavit postupné a citlivé obnovení jejího vztahu s matkou, bez nepřiměřeného zatížení nezletilé (srov. bod 11 usnesení obvodního soudu). Jeho úvahy nelze považovat za akt libovůle, který by umožnil Ústavnímu soudu do rozhodování obecného soudu o prozatímním rozhodnutí zasahovat.

14. Ústavní soud porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal, proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud nerozhodoval samostatně o stěžovatelčině žádosti o přednostní projednání ústavní stížnosti ve smyslu § 39 zákona o Ústavním soudu, neboť ji projednal bez zbytečného odkladu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. září 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu