Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. R. K., zastoupeného Mgr. Evženem Štefanem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 9, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 415/2014-402 ze dne 26. června 2015, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 16 C 244/2005-384 ze dne 27. srpna 2014 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 16 C 244/2005-345 ze dne 7. ledna 2014, návrhu na přednostní projednání věci a návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno uvedené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, jímž bylo jako opožděné odmítnuto dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 16 C 244/2005-345 ze dne 7. 1. 2014 (jeho zrušení rovněž požaduje). Ústavní soud si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 4. Zjistil, že stěžovateli byl usnesením jmenovaného soudu ze dne 10. 7. 2013 č. j. 16 C 244/2005-312 postupem podle § 29 odst. 4 o. s. ř. jako účastníku k ochraně jeho práv v řízení ustanoven opatrovník - advokátka, neboť stěžovatel se zjevně účelově vyhýbal řízení, ačkoli byl na důsledky svého jednání soudem upozorněn. Soud prvního stupně proto nadále jednal s ustanovenou advokátkou, které také dne 22. 1. 2014 doručil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 1. 2014 č. j. 16 C 244/2005-345, který nabyl právní moci dne 14. 2. 2014. Odvolání proti tomuto rozsudku podané stěžovatelem dne 3. 7. 2014 bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. srpna 2014 odmítnuto jako opožděné. Toto prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno rovněž napadeným rozhodnutím odvolacího soudu.
Ústavní soud se ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Takový procesní opravný prostředek představuje i žaloba pro zmatečnost. Jde o mimořádný opravný prostředek, jenž má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu § 229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013, napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání.
Z obsahu ústavní stížnosti ani připojeného spisu nevyplývá, že by stěžovatel možnosti domáhat se ochrany svých práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost využil, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než posoudit podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnuta. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost Ústavní soud nerozhodoval o přednostním projednání ústavní stížnosti ani o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2017
JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj