IV. ÚS 2383/08

Odůvodnění

Podáním ze dne 22. 9. 2008 se stěžovatelka, jak uvádí ve svém návrhu, domáhá přehodnocení shora označeného usnesení Ústavního soudu a projednání její věci. Uvedeným usnesením Ústavního soudu byla pro neodstranění vad návrhu ve lhůtě k tomu určené podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), odmítnuta její ústavní stížnost doručená Ústavnímu soudu dne 17. 8. 2008.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady meritorního projednání věci (§ 42 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu) a dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť návrh je nepřípustný.

Zákon o Ústavním soudu opravný prostředek proti usnesení Ústavního soudu nepřipouští (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a Ústavnímu soudu tak není poskytnut prostředek, na základě kterého by byl oprávněn rušit svá vlastní rozhodnutí. Řízení před Ústavním soudem je v České republice v důsledku zvolené podoby koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná (viz k tomu např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 148/96, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6, usnesení č. 16, str. 557). Podle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") je soudce Ústavního soudu při svém rozhodování vázán kromě ústavních zákonů a mezinárodních smluv podle čl. 10 Ústavy též zákonem o Ústavním soudu. Znění tohoto zákona pak jednoznačně neumožňuje jakýkoliv postup, který by de facto obešel výše zmíněnou konečnost rozhodnutí Ústavního soudu.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh na zrušení shora označeného usnesení Ústavního soudu odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. října 2008

Michaela Židlická soudce zpravodaj