Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o návrhu M. P., zastoupeného Mgr. Libuší Ondreášovou, advokátkou se sídlem [adresa] směřujícího proti usnesením Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 23. května 2019, č. j. 2 KZV 14/2018-42, a Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Olomouc ze dne 17. dubna 2019, č. j. GI-5229-228/TČ-2017-842081, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci a Generální inspekce bezpečnostních sborů jako účastníků řízení takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel napadá usnesení zamítající jeho stížnost proti usnesení policejního orgánu (§ 12 odst. 2 písm. b) trestního řádu), jímž bylo zahájeno jeho trestní stíhání přesvědčen, že postup policejního orgánu nebyl v souladu s trestním řádem a kontrola státního zastupitelství jím tvrzené vady nepovažovala za validní.
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") představuje ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům ve vztahu subsidiarity. To se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád navrhovateli k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit. Ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je (viz například čl. 4 Ústavy České republiky), úkolem všech orgánů veřejné moci. Pouze výjimečně přezkoumává Ústavní soud již některá procesní rozhodnutí, jimiž se řízení nekončí; sem patří především kroky zasahující intenzivně například do osobní svobody (vazba). Jinak Ústavní soud nastupuje teprve až v případě selhání všech ostatních orgánů a nástrojů. V projednávaném řízení nedošlo vydáním napadených rozhodnutí k ukončení řízení, ale naopak k jeho zahájení; řízení tedy nadále pokračuje, a tak existuje možnost případný tvrzený zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod napravit odpovídajícími procesními trestně-právními prostředky již v rámci daného řízení samotného, a nevyžadovat zákrok Ústavního soudu. Jinými slovy řečeno, ústavní stížnost je procení nástroj, který je možno použít teprve poté, co navrhovatel vyčerpá všechny ostatní zákonné možnosti. Přípustné opravné prostředky není přitom možno chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušeného rozhodnutí (existence konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech s možnostmi soudního řízení, které samou svou existencí zaručuje, až do ukončení řízení, průběžnou kontrolu danou trestním řádem s celou řadou konkrétních procesních nástrojů. Ústavní stížnost tak byla podána předčasně; návrh je nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. července 2019
JUDr. Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj