UsneseníOdmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)↪ 7× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 24/2000

Téma · generováno AIVčasnost ústavní stížnosti podané nepříslušnému soudu

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2000-01-19Zpravodaj: Varvařovský PavelTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2000:4.US.24.2000
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FONapadený akt: rozhodnutí soudu rozhodnutí souduPodání: 2000-01-12Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatel doručil ústavní stížnost okresnímu soudu, nikoli Ústavnímu soudu. Okresní soud ji Ústavnímu soudu ve lhůtě nepředal, takže lhůta k podání marně uplynula. Ústavní soud proto stížnost odmítl jako opožděnou.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost musí být podle § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. podána přímo u Ústavního soudu a ve lhůtě 60 dnů dle § 72 odst. 2 téhož zákona. Podání u nepříslušného obecného soudu lhůtu nezachová, není-li Ústavnímu soudu v této lhůtě postoupeno. Je-li stížnost Ústavnímu soudu doručena až po jejím marném uplynutí, odmítne ji podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Dle ustanovení § 27 odst. 2 zákona je řízení ve věci před Ústavním soudem zahájeno dnem doručení návrhu, kdy dle § 34 odst. 1 se návrh na zahájení řízení podává u Ústavního soudu. To vše platí za splnění zákonných náležitostí, mezi které patří podání v zákonné lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zákona).
    Zobrazit v textu
  • Tak by tomu bylo pouze v tom případě, pokud by Okresní soud ve Zlíně postoupil (odeslal) Ústavnímu soudu stížnost ve zmíněné šedesátidenní lhůtě.
    Zobrazit v textu
  • Vzhledem k tomu, že obecný soud věc nepostoupil, lhůta marně uplynula, aniž by se o ústavní stížnosti Ústavní soud dozvěděl.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti V. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. února 1999, sp. zn. 13 Co 212/97,

takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Dne 12. ledna 2000 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání označené jako stížnost. Z podání adresovaného Ústavnímu soudu, podaného prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně, bylo zjevné kdo jej činí, které věci vytýká a čeho se domáhá, obsahovalo označení důkazů a vylíčení rozhodných skutečností. Bylo učiněno písemně, bylo podepsáno a datováno. Okresnímu soudu ve Zlíně byla stížnost doručena 23. dubna 1999. Soudci Ústavního soudu jsou dle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR při svém rozhodování vázáni ústavními zákony, mezinárodními smlouvami dle čl. 10 Ústavy ČR a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Dle ustanovení § 27 odst. 2 zákona je řízení ve věci před Ústavním soudem zahájeno dnem doručení návrhu, kdy dle § 34 odst. 1 se návrh na zahájení řízení podává u Ústavního soudu. To vše platí za splnění zákonných náležitostí, mezi které patří podání v zákonné lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zákona). V daném případě byla stížnost podána prostřednictvím nepříslušného a nepravomocného Okresního soudu ve Zlíně. Tento postup však zákon nepředpokládá. Přesto však bylo povinností Okresního soudu ve Zlíně stěžovatele o nepříslušnosti a nepravomocnosti poučit, a to buď bezprostředně při podání stížnosti (z originálu stížnosti je patrné, že byla podána osobně), nebo dodatečně příslušným soudcem, případně měla být soudem stížnost zaslána neprodleně adresátovi, tj. Ústavnímu soudu. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový stojí mimo soustavu obecných soudů a jejich procesní předpisy může využít toliko subsidiárně. Za jediné takto aplikovatelné ustanovení by bylo možno považovat § 240 o.s.ř., který upravuje podání dovolání. Avšak ani analogie postupu podle tohoto ustanovení, resp. komentáře k němu, neumožňuje Ústavnímu soudu považovat stížnost za včas podanou. Tak by tomu bylo pouze v tom případě, pokud by Okresní soud ve Zlíně postoupil (odeslal) Ústavnímu soudu stížnost ve zmíněné šedesátidenní lhůtě. Okresní soud ve Zlíně však, jak plyne ze spisu, sám začal konat ve věci, ke které nebyl pravomocný ani příslušný, jak je zřejmé z ustanovení čl. 83 a čl. 87 odst. 1 lit. d) a čl. 88 Ústavy ČR, § 7 o.s.ř. a § 34 zákona. Vzhledem k tomu, že obecný soud věc nepostoupil, lhůta marně uplynula, aniž by se o ústavní stížnosti Ústavní soud dozvěděl. Nesprávným postupem stěžovatele, ale i Okresního soudu ve Zlíně, tak došlo k situaci, kdy Ústavnímu soudu nezbylo, než stížnost odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. b) zákona. V Brně dne 19. ledna 2000 Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací