Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Michala Bartoně a soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Značky Morava, a. s., sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Danielem Marouškem, advokátem, sídlem [adresa] a, Krnov, proti výroku II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. května 2026 č. j. 38 C 128/2025-160, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 8, a obchodní společnosti Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem [adresa] Praha 8 - Karlín, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení výroku II v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 8 uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce částku 7 692 Kč s úrokem z prodlení (výrok I) a nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 8 092 Kč (výrok II). O náhradě nákladů řízení rozhodl obvodní soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Náklady právního zastoupení stěžovatelky obvodní soud snížil v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3859/17. Stěžovatelce proto přiznal náklady právního zastoupení ve výši 7 692 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že soud při rozhodování o výši nákladů řízení pouze mechanicky aplikoval obecnou tezi nálezu sp. zn. IV. ÚS 3859/17, aniž by provedl individuální posouzení okolností konkrétní věci, a aniž by se zabýval tím, zda mimořádný rozsah a náročnost řízení nepředstavují výjimečnou a odůvodněnou situaci, v níž nález výslovně připouští přiznání nákladů právního zastoupení převyšujících výši žalované jistiny. Stěžovatelka byla nucena za účelem úspěšného hájení svého práva učinit značné množství procesních úkonů, řízení bylo podle stěžovatelky skutkově i právně nadstandardně rozsáhlé. Celkové náklady právního zastoupení podle výpočtu samotného soudu měly činit 23 232 Kč. Obvodní soud navíc nevzal v úvahu náhradu za promeškaný čas a náhradu hotových výdajů.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
4. Ústavní soud se staví zdrženlivě k přezkumu rozhodnutí o nákladech řízení. Ústavní stížnosti proti takovým rozhodnutím "jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou". Ještě "mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti" (stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 11 a 34; nález ze dne 8. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 2552/24, bod 21 a násl.).
5. V posuzované věci je napadeno rozhodnutí týkající se nákladů řízení, jejichž výše činí 8 092 Kč, a nepřesahuje tudíž hranici bagatelnosti. Uvádí-li stěžovatelka, že rozhodující je výše částky, o kterou byla zkrácena, je třeba připomenout, že i rozdíl mezi částkou, jíž se domáhala, a částkou, kterou jí soud přiznal, se hranici bagatelnosti významně blíží.
6. Ústavní soud v projednávané věci neshledal důvod pro svůj výjimečný zásah. Obvodní soud své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení a jejich výši náležitě odůvodnil, včetně odkazu na nález sp. zn. IV. ÚS 3859/17. Ústavní soud přitom ani z obsahu ústavní stížnosti, ani z napadeného rozhodnutí neshledal okolnosti, které by v projednávané věci odůvodňovaly odchýlení od pravidla, podle něhož by v bagatelních věcech náklady na právní zastoupení účastníka advokátem zpravidla neměly přesahovat žalovanou částku.
7. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2026
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu