Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2011 ve věci ústavní stížnosti P. N., bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 29. 12. 2009 čj. 40 Co 1027/2009-101, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. 11. 2009 čj. 47 Nc 7556/2008-91 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010 čj. 20 Cdo 2377/2010-130 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem označeným jako "Doplnění ústavní stížnosti ze dne 8. 12. 2010" domáhal se stěžovatel, za kterého formuloval návrhové žádání a jeho důvody Mgr. S. S., advokát, jenž byl - dle svého tvrzení - pro doplnění ústavní stížnosti "soudem ustanoveným zástupcem", zrušení shora uvedených usnesení obecných soudů.
Ústavní stížnost je návrhem opožděně podaným.
Předně je nutno uvést, že ústavní stížnost, na kterou nynější stěžovatelovo podání navazuje jakožto její "doplnění", byla odmítnuta pro opožděnost usnesením sp. zn. I. ÚS 3586/10 ze dne 14. 2. 2011. Na toto usnesení, jež je stěžovateli známo, neboť mu bylo doručeno dne 23. 2. 2011, možno i nyní odkázat a opětovně uvést, že bylo-li napadené usnesení Nejvyššího soudu stěžovateli doručeno dne 8. 10. 2010 (jak bylo Ústavním soudem zjištěno), byla nejen ústavní stížnost ze dne 8. 12. 2010 (doručená Ústavnímu soudu 16. 12. 2010 a podaná k poštovní přepravě jako zásilka adresovaná Ústavnímu soudu 15. 12. 2010), ale i její "doplnění" (doručené Ústavnímu soudu 16. 8. 2011) návrhem podaným po lhůtě kogentně zakotvené v ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Pro uvedené nezbylo, než stěžovatelův nynější návrh znovu odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků a bez jakékoliv možnosti přezkumu naříkaných rozhodnutí.
Nad rámec uvedeného poznamenává Ústavní soud, že stěžovatel nebyl v řízení o jím nyní podané ústavní stížnosti zastoupen, neboť řízení před Ústavním soudem je procesem samostatným, není "pokračováním" sporu před obecnými soudy; speciální plnou moc (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) nemůže obecný soud nahradit rozhodnutím vydaným dle ustanovení § 30 o. s. ř. Vyzývat stěžovatele k předložení řádné plné moci udělené pro zastupování před Ústavním soudem bylo by však zcela zbytečné, neboť byť by i k bezvadnému zastoupení stěžovatele došlo, nic by to na opožděnosti jím podané ústavní stížnosti změnit nemohlo.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2011
Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj