Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost

Spisová značka

IV. ÚS 2476/18

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2018-11-28Zpravodaj: Musil JanTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2018:4.US.2476.18.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FO STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - NS SOUD - MS Praha SOUD - OS Praha 4Napadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2018-07-19Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci společné ústavní stížnosti stěžovatelů A. J. Š. a B. A. Š., oba zastoupeni Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018 č. j. 20 Cdo 984/2018-268 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2017 č. j. 35 Co 305/2017-207, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a za účasti 1. Obvodního soudu pro Prahu 4 a 2. JUDr. T. N., bez právního zastoupení, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ve společné ústavní stížnosti ze dne 19. 7. 2018 stěžovatelé A. Š. (dále též jen "povinný") a J. Š. (dále též jen "manželka povinného") navrhli, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v řízení o zaplacení částky 1 990 000 Kč s příslušenstvím a o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 28. 6. 2017 usnesením č. j. 13 Nc 30136/2006-170 Obvodní soud pro Prahu 4 (dále též jen "exekuční soud") exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 6. 12. 2006 č. j. 13 Nc 30136/2006-3, částečně zastavil vůči manželce povinného (výrok I).

Dne 27. 9. 2017 usnesením č. j. 35 Co 305/2017-207 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání JUDr. T. N. (dále jen "oprávněný") usnesení exekučního soudu ze dne 28. 6. 2017 č. j. 13 Nc 30136/2006-170 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dne 2. 5. 2018 usnesením č. j. 20 Cdo 984/2018-268 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení odvolacího soudu ze dne 27. 9. 2017 č. j. 35 Co 305/2017-207 odmítl.

V ústavní stížnosti stěžovatelé tvrdili, že s napadenými rozhodnutími obecných soudů nesouhlasí, neboť jimi bylo porušeno právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny. Další obsah ústavní stížnosti a rozhodnutí jí napadeného blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.

Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že v projednávaném případě tomu tak není.

Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V daném případě bylo ústavní stížností napadeno odmítavé rozhodnutí dovolacího soudu a zrušující rozhodnutí odvolacího soudu, tj. za situace, kdy ve věci stěžovatelů dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Vydáním napadených rozhodnutí tak řízení v dané věci nekončilo a bude v něm dále pokračováno v řízení před exekučním soudem, tudíž k nápravě stěžovatelkou tvrzeného zásahu do základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, není zásadně příslušný Ústavní soud.

Stěžovatelům jsou nadále k dispozici prostředky občanského soudního řádu a teprve po jejich vyčerpání, pokud by se stěžovatelé nadále domnívali, že jimi tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se jim otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 8. 3. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2676/16, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2018

Jan Musil v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací