Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti F. Š., právně zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem [adresa] směřující proti sdělení Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. srpna 2013, sp. zn. 1 T 104/2009, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citované písemnosti, neboť má za to, že jí bylo zasaženo do jeho nespecifikovaných práv. Soudkyně Okresního soudu v Bruntále stěžovateli napadeným sdělením oznámila, že amnestie Prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., ze dne 1. ledna 2013, se na něj nevztahuje, neboť ve svojí věci již byl k 1. lednu 2013 osvědčen. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. června 2012, č.j. 6 To 271/2010-1550, byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Když se stěžovatel domáhal amnestování svého odsouzení, dostalo se mu napadeného sdělení. Stěžovatel je přesvědčen, že se na něj amnestie zcela vztahuje a sdělení soudu není správné.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, a dalšími stěžovatelem poskytnutými podklady, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů. Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatele je založena jen na tvrzení nesprávnosti postupu soudu, aniž by uvedl, čím a do jakých jeho zaručených práv mělo být zasaženo. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.j. 6 To 271/2010-1550, se podává následná chronologie: rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. září 2007, sp. zn. 4 T 33/2007, byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců podmíněně odloženému na dva roky. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě nově rozhodl dne 13. března 2008, sp. zn. 6 to 752/2007, a stěžovateli uložil trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců s podmíněným odkladem na patnáct měsíců. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 3 Tdo 1459/2008, byla napadená rozhodnutí zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně. Okresní soud v Bruntále nově odsoudil stěžovatele rozsudkem ze dne 9. března 2010, sp. zn. 1 T 104/2009. I tento rozsudek stěžovatel napadl odvoláním, o němž Krajský soud v Ostravě rozhodl nově rozsudkem ze dne 19. listopadu 2010, sp. zn. 6 To 271/2010. Rovněž tento pravomocný rozsudek stěžovatel napadl dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 2. listopadu 2011, sp. zn. 3 Tdo 385/2011, jímž napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu. Krajský soud v Ostravě následně vydal shora citovaný rozsudek ze dne 18. června 2012, sp. zn. 6 To 271/2010. Podle ustanovení § 59 odstavce 1, věta za středníkem trestního zákona počíná zkušební doba právní mocí rozsudku (obdobně i § 82 odstavec 1 věta za středníkem trestního zákoníku). Ustanovení § 59 odstavce 3 trestního zákona stanoví: "Doba, po kterou podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, započítává se do zkušební doby nově stanovené při podmíněném odsouzení pro týž skutek nebo do zkušební doby stanovené při uložení úhrnného nebo souhrnného trestu." (obdobně § 82 odstavec 4 trestního zákoníku). Dle uvedeného ustanovení se v případě, kdy došlo ke zrušení pravomocného rozhodnutí soudu (například v důsledku rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku) a následnému opětovnému uložení podmíněného trestu, počítá do zkušební doby doba, kdy odsouzený vedl řádný život. Jinými slovy řečeno, byl-li stěžovatel opakovaně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody a pravomocný rozsudek (odvolacího) soudu byl opakovaně zrušen dovolacím soudem, započte se do zkušební doby čas, který uběhl od právní moci původního rozsudku. V daném případě tedy byl stěžovatel osvědčen již v době bezprostředně po vynesení rozsudku Krajského soudu v Ostravě dne 18. června 2012. Ke dni 1. ledna 2013 tedy byl osvědčen a amnestie prezidenta č. 1/2013 Sb. se na něj nevztahovala. Sdělení zaslané stěžovateli bylo založeno na správném posouzení věci soudem, a proto v postupu okresního soudu Ústavní soud neshledal tvrzené pochybení. Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení soudu, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2014
Vladimír Sládeček v.r. předseda IV. senátu Ústavního soudu