Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele5× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 2534/19

Téma · generováno AIVstup třetí osoby do občanského soudního řízení

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 26. 8. 2019Zpravodaj: Jirsa JaromírTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2019:4.US.2534.19.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - KS České Budějovice SOUD - OS České BudějoviceNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 4. 8. 2019

Shrnutí · generováno AI

Ústavní stížnost podala osoba, která nebyla účastníkem sporu o bezdůvodné obohacení za užívání společných částí domu. Netvrdila přitom, že by se před obecnými soudy neúspěšně domáhala vstupu do řízení. Ústavní soud proto stížnost odmítl jako podanou zjevně neoprávněnou osobou.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost proti meritorním rozhodnutím může podat jen osoba, která byla účastníkem řízení, popř. osoba, jež se bezúspěšně domáhala vstupu do něj. Ze zásady dispozitivnosti plyne, že soud sám nevyhledává třetí osoby, které by mohly být účastníky (§ 92 a § 93 o. s. ř.). Nebyl-li učiněn návrh na vstup do řízení, nelze obecným soudům vytýkat porušení čl. 36 odst. 1 Listiny; stížnost se odmítá podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Občanské soudní řízení je ovládáno zásadou dispozitivnosti, ze které mimo jiné plyne, že řízením disponují sami účastníci řízení, příp. osoby, jež mají za to, že by se účastníky řízení měly stát (§ 92, 93 o. s. ř.). Není na soudu, aby v tomto směru sám zjišťoval (vyšetřoval), zda by okruh účastníků řízení neměl být rozšířen a aktivně nějaké třetí osoby vyhledával.
    Zobrazit v textu
  • Uvedenou námitcku by Ústavní soud mohl považovat za relevantní jedině v případě, že by stěžovatel o vstup do řízení usiloval a nebylo by mu ze strany obecných soudů vyhověno (brojil by tedy např. proti usnesení, jímž soud nevyhověl návrhu na vstup do řízení), neboť v takovém případě by mohlo jít o potenciální porušení ústavně zaručeného práva na přístup k soudu, plynoucího též z čl. 36 odst. 1 Listiny.
    Zobrazit v textu
  • Jelikož však takový případ v předložené věci nenastal, nezbylo Ústavnímu soudu než učinit závěr o neoprávněnosti navrhovatele.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Z. M., zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem se sídlem v [adresa] proti rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 6. 2019, č. j. 19 Co 762/2019-252, a Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 3. 2019, č. j. 30 C 332/2018-200, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení, a dále a) Společenství vlastníků domu XX, b) P. H. a c) J. H., DiS., jako vedlejších účastníků řízení takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Napadená rozhodnutí byla vydána ve sporu vedlejšího účastníka a) jako žalobce proti vedlejším účastníkům b) a c) na straně žalované o zaplacení 30 478,54 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za užívání společných částí domu. Okresní soud v Českých Budějovicích žalobu shora nadepsaným rozsudkem zamítl. Krajský soud v Českých Budějovicích uvedený rozsudek potvrdil a uložil vedlejšímu účastníku a) povinnost nahradit vedlejším účastníkům b) a c) náklady řízení.

Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle § 72odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona Ústavní soud soudcem zpravodajem návrh odmítne, je-li podán někým zjevně neoprávněným. Stěžovatel brojí proti meritorním rozhodnutím vydaným v řízení, jehož nebyl účastníkem, s úvodní námitkou, že jeho základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") bylo porušeno tím, že jej obecné soudy do řízení nepřizvaly jako účastníka řízení. Zbývající námitky stěžovatele směřují proti výsledku řízení a skutkovým i právním závěrům učiněným obecnými soudy. Stěžovatel neuvádí žádné konkrétní procesní úkony, jimiž by usiloval o vstup do předmětného řízení; nelze proto v tomto směru obecným soudům vytýkat jakékoli pochybení. Občanské soudní řízení je ovládáno zásadou dispozitivnosti, ze které mimo jiné plyne, že řízením disponují sami účastníci řízení, příp. osoby, jež mají za to, že by se účastníky řízení měly stát (§ 92, 93 o. s. ř.). Není na soudu, aby v tomto směru sám zjišťoval (vyšetřoval), zda by okruh účastníků řízení neměl být rozšířen a aktivně nějaké třetí osoby vyhledával. Uvedenou námitcku by Ústavní soud mohl považovat za relevantní jedině v případě, že by stěžovatel o vstup do řízení usiloval a nebylo by mu ze strany obecných soudů vyhověno (brojil by tedy např. proti usnesení, jímž soud nevyhověl návrhu na vstup do řízení), neboť v takovém případě by mohlo jít o potenciální porušení ústavně zaručeného práva na přístup k soudu, plynoucího též z čl. 36 odst. 1 Listiny. Jelikož však takový případ v předložené věci nenastal, nezbylo Ústavnímu soudu než učinit závěr o neoprávněnosti navrhovatele. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2019 Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací