Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Ing. R. B., zastoupeného JUDr. Radimem Bartoněm, advokátem, sídlem [adresa] Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 ICdo 135/2017-96, 34 ICm 3601/2015 (KSOS 34 INS 9182/2015) ze dne 31. 10. 2017, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 34 ICm 3601/2015, 18 VSOL 25/2017-80 (KSOS 34 INS 9182/2015) ze dne 5. 4. 2017 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 34 ICm 3601/2015-57 ze dne 16. 11. 2016, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práv garantovaných čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, stěžovatel se jako insolvenční správce domáhal žalobou u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci určení, že žalovaný nemá za dlužníkem nezajištěnou vykonatelnou pohledávku. Ústavní stížností napadeným rozsudkem krajský soud žalobu zamítl. K odvolání stěžovatele bylo prvostupňové rozhodnutí ústavní stížností napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci potvrzeno. Stěžovatelovo dovolání bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto, neboť stěžovatel nevymezil, v čem spatřuje splnění podmínek přípustnosti dovolání. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soudy jeho návrhy odmítají z procesních důvodů a brání mu v přístupu k nezávislému a nestrannému soudu. K rozhodnutí Nejvyššího soudu stěžovatel poznamenává, že je z něj zřejmé, v čem splnění podmínek přípustnosti dovolání spatřoval.
Ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti nepřípustná. Stěžovatelovo dovolání bylo odmítnuto jako vadné pro nevymezení, v čem je spatřována jeho přípustnost. Stěžovatel usnesení Nejvyššího soudu zpochybňuje pouhou jednou větou, dle níž je z dovolání seznatelné, v čem podmínky přípustnosti spatřoval.
Tuto námitku nelze považovat za relevantní ústavněprávní argumentaci, stěžovatel ostatně ani neuvádí, z čeho přesně lze splnění obsahových náležitostí dovolání dovodit, ani to, kterou z podmínek přípustnosti za splněnou považoval. Ústavní soud nahlédl do dovolání dostupného v elektronickém insolvenčním spise, přičemž mu nezbývá, než Nejvyššímu soudu přisvědčit v tom, že stěžovatel pouze uvedl, že napadené rozhodnutí závisí "na vyřešení otázky procesního práva, jež má být posouzena jinak, a to mj. ústavně konformním způsobem". Tuto větu nelze považovat za řádné splnění obsahových náležitostí dovolání, jak je dlouhodobě a ustáleně vyžadováno judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.
Ústavní konformitou požadavku vylíčit, v čem dovolatel spatřuje naplnění podmínek přípustnosti dovolání, se Ústavní soud zabýval zejména ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017. Výrokem I. tohoto stanoviska konstatoval, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 občanského soudního řádu), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle výroku II. stanoviska nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Právními závěry uvedeného stanoviska je IV. senát Ústavního soudu vázán, pročež mu nezbylo, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků z části podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a z části podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2018
Jan Filip v. r. předseda senátu