UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost↪ 7× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 2546/14

Téma · generováno AIPřekročení lhůty pro rozhodnutí o dovolání

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2014-10-21Zpravodaj: Sládeček VladimírTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2014:4.US.2546.14.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - NSNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2014-07-31Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecněSenát: JUDr. Vladimíra Sládečka (předseda), JUDr. Vlasty Formánkové, JUDr. Tomáše Lichovníka

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatelka namítala, že Nejvyšší soud odmítl její dovolání o dvacet dnů po uplynutí zákonné lhůty. Ústavní soud uzavřel, že takové překročení lhůty nepředstavuje zásah do základních práv, a ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Případnou škodu z opožděného rozhodnutí lze uplatnit podle zákona o odpovědnosti státu.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Překročení pořádkové lhůty podle § 243c odst. 1 o. s. ř. pro odmítnutí dovolání pro nepřípustnost o 20 dnů samo o sobě nedosahuje intenzity porušení základních práv. Nejde tedy o důvod ke zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny; případná újma z průtahů může být uplatněna postupem podle zákona č. 82/1998 Sb. Ústavní soud zasahuje jen při závažném zásahu do ústavně zaručených práv.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavní soud v projednávané věci totiž nepovažuje překročení pořádkové lhůty, stanovené § 243c odst. 1 o. s. ř. pro rozhodnutí o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost, o 20 dnů za pochybení dosahující svou intenzitou porušení základních práv stěžovatelky.
    Zobrazit v textu
  • Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že není ostatním soudům nadřízenou instancí, jejímž úkolem je perfekcionisticky "předělávat řízení", které proběhlo před těmito soudy, pokud eventuální porušení běžného zákona nedosahuje intenzity způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele.
    Zobrazit v textu
  • Svou kasační pravomoc uplatňuje pouze v případech závažného porušení ústavně zaručených základních práv.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Ing. A. R., zastoupené Mgr. Josefem Spolkem, advokátem se sídlem [adresa] Praha-Vokovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014 č. j. 22 Cdo 4192/2013-203, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo jako nepřípustné odmítnuto její dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 20/2013-171 ze dne 13. 6. 2013.

Stěžovatelka Nejvyššímu soudu vytýká, že o jejím dovolání, které mu bylo předloženo dne 5. 12. 2013, rozhodl usnesením o odmítnutí dovolání až dne 25. 6. 2014. Podle ustanovení § 243c odst. 1 věta první o. s. ř. však tak měl učinit do 6 měsíců ode dne, kdy mu věc byla předložena, tedy nejpozději do 5. 6. 2014. Podle stěžovatelky je s uplynutím lhůty spojena fikce přípustnosti dovolání a usnesení o odmítnutí dovolání nelze vydat.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky a obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. O takový případ ve věci předložené Ústavnímu soudu právě jde.

Ústavní soud v projednávané věci totiž nepovažuje překročení pořádkové lhůty, stanovené § 243c odst. 1 o. s. ř. pro rozhodnutí o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost, o 20 dnů za pochybení dosahující svou intenzitou porušení základních práv stěžovatelky. Ústavní soud navíc ověřil, že Nejvyšší soud, který rozhodoval podle občanského soudního řádu účinného do 31. 12. 2013, v odůvodnění rozhodnutí s odkazem na svou předchozí judikaturu objasnil, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe. Jeho závěrům přitom nelze z ústavního hlediska nic vytknout.

Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že není ostatním soudům nadřízenou instancí, jejímž úkolem je perfekcionisticky "předělávat řízení", které proběhlo před těmito soudy, pokud eventuální porušení běžného zákona nedosahuje intenzity způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele. Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti je totiž i její subsidiarita, s níž souvisí také princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních soudů. Svou kasační pravomoc uplatňuje pouze v případech závažného porušení ústavně zaručených základních práv. O takový případ však v projednávané věci, jak bylo uvedeno, nejde. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že pokud je stěžovatelka přesvědčena, že "opožděným" rozhodnutím dovolacího soudu o jejím dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu byla poškozena, mohla využít možnosti dané jí zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, (zvláště pak zákona č. 160/2006 Sb.).

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. října 2014

JUDr. Vladimír Sládeček předseda senátu Ústavního soudu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací