ÚS 255/98 USNESENÍ Ústavní soud rozhodl dne 18. června 1998 ve věci ústavní stížnosti J.K., zastoupeného Mgr. Z.B., proti záznamu o přestupku Úřadu městské části Brno - střed, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavní soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu Úřadu městské části Brno - střed, sp. zn. VVP-497/97, že uvedený správní orgán, aniž zahájil řízení, odložil dne 5. 5. 1997 věc, a to oznámení o podezření stěžovatele z přestupku [§ 47 odst. 1 písm. c), § 49 odst. 1 písm. c) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů], na
2 IV. ÚS 255/98 podkladě zjištění, že stěžovatel je v současné době vyšetřován pro jinou závažnou trestnou činnost, konstatování, že vyšetřovatel se bude zabývat skutečnostmi z oznámení a s odůvodněním, že sankce ukládaná za přestupek je bezvýznamná vedle trestu, který lze očekávat za jiný trestný čin (§ 66 odst. 2 citovaného zákona). Na základě dotazu Policie ČR, ze dne 6. 2. 1998, sdělil Úřad městské části Brno - střed podáním, došlým uvedenému policejnímu orgánu dne 16. 2. 1998, že stěžovatel má záznam: VVP-497/97, § 47/1c, § 49/1c odloženo, § 66/2. S tímto záznamem byl zástupce stěžovatele seznámen v termínu nařízeném pro seznámení se s výsledky vyšetřování, tj. ve dnech 19., 20. a 23. 3. 1998, a jak sám konstatuje, dne 26. 3. 1998 podal stížnost Úřadu městské části Brno - střed a současně s ní i žádost o výmaz přestupku. Jestliže tedy stěžovatel podal ústavní stížnost (bez data) proti již konstatovanému záznamu, jehož povahou nepovažoval Ústavní soud za nutné se zabývat, teprve dne 1. 6. 1998, učinil tak již po uplynutí uvedené zákonné 60denní lhůty.
Ústavnímu soudu proto na podkladě uvedených zjištění nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout. Stěžovatelův odkaz na nezbytnost aplikace ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) citovaného zákona je totiž nepřípadný, neboť za situace, kdy došlo k odložení věci, může pouhý záznam o tomto odložení, o němž se nevydává ani rozhodnutí (§ 66 odst. 4 zákona ČNR č. 200/1990), svými účinky sotva vůbec přesáhnout vlastní stěžovatelovy zájmy.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 18. června 1998
JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj