Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele T. P., zastoupeného Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou, sídlem [adresa] Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2026 č. j. 4 Tdo 571/2026-253, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. března 2026 č. j. 6 To 39/2026-228 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. ledna 2026 č. j. 3 PP 92/2021-184, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Okresní soud Plzeň-město rozhodl, že stěžovatel vykoná zbytek trestu odnětí svobody, z jehož výkonu byl dříve podmíněně propuštěn. Stěžovatel následně podal stížnost, kterou Krajský soud v Plzni zamítl. Stěžovatel podal rovněž dovolání, které Nejvyšší soud odmítl pro objektivní nepřípustnost [§ 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu].
2. Ústavní stížnost je dílem opožděná, dílem zjevně neopodstatněná.
3. Stěžovatel se neměl obracet na Nejvyšší soud, neboť stížnost proti usnesení okresního soudu byla posledním procesním prostředkem, který mu trestní řád poskytuje k ochraně jeho základních práv (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Shodně znělo i poučení v rozhodnutí krajského soudu. Ústavní soud proto telefonicky ověřil, kdy mu bylo usnesení krajského soudu doručeno. Stalo se tak již dne 9. 4. 2026. Právě od tohoto okamžiku stěžovateli začala běžet lhůta pro podání ústavní stížnosti. Posledním dnem byl 9. 6. 2026. Stěžovatel ovšem podal ústavní stížnost až 27. 8. 2026, tedy necelé tři měsíce po uplynutí zákonné lhůty. Ústavní stížnost proti usnesením okresního a krajského soudu je opožděná. Ústavní soud se proto argumenty vznesenými proti těmto usnesením nemohl zabývat.
4. Včasná je jen ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu, ale zde je naopak zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud rozhodl v souladu se zákonem, opravný prostředek k němu vůbec nebyl možný. S tím stěžovatel vůbec nepolemizuje, usnesení Nejvyššího soudu zjevně využívá jen jako prostředek k zachování lhůty pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím okresního soudu a krajského soudu.
5. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl dílem jako opožděnou, dílem - ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu - jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. O návrhu na odklad vykonatelnosti již nerozhodoval.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu