Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost4× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 2569/13

Téma · generováno AIPlatnost rozhodčí doložky a výběr rozhodce

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 5. 11. 2013Zpravodaj: Sládeček VladimírTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2013:4.US.2569.13.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - PODotčený orgán: SOUDNÍ EXEKUTOR - Brno-město - Krejsta Jan SOUD - KS OstravaNapadený akt: rozhodnutí soudu rozhodnutí jinéPodání: 21. 8. 2013Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecněSenát: JUDr. Michaely Židlické (předseda), JUDr. Vlasty Formánkové, JUDr. Vladimíra Sládečka

Shrnutí · generováno AI

Společnost chtěla vymoci pohledávku podle rozhodčího nálezu, ale exekutor i krajský soud návrh zamítli kvůli neplatné rozhodčí doložce. Ústavní soud potvrdil, že doložka nedává dostatečná pravidla pro výběr rozhodce a nezaručuje rovné postavení stran. Ústavní stížnost proto odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Rozhodčí doložka nesplňuje požadavek dostatečné určitosti a rovnosti stran při výběru rozhodce, určuje-li pouze třetí osobu, která bez stanovených pravidel vybere rozhodce z v době sjednání doložky neuzavřeného seznamu. Takový postup tím spíše neobstojí, když není dostačující ani určení třetí osoby, jež podle vlastních vnitřních pravidel rozhodce určí. Odmítnutím exekuce podle takového nálezu nebyl porušen čl. 36 Listiny.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Není-li podle ustálené rozhodovací praxe pro naplnění podmínky platného sjednání rozhodčí doložky, spočívající v nezbytné dostatečné míře určitosti a zachování rovnosti obou smluvních stran, pokud jde o jejich vliv na výběr rozhodce, dostačující určení třetí osoby (vyjma stálého rozhodčího soudu), která podle svých vnitřních pravidel určí rozhodce v případě sporu, nemůže tomuto požadavku tím spíše vyhovět rozhodčí doložka, jejímž obsahem je toliko určení třetí osoby, která (bez jakýchkoliv stanovených pravidel) vybere osobu rozhodce, byť z určitého (v době sjednání doložky však neuzavřeného) s
    Zobrazit v textu
  • V důsledku těchto zjištění Ústavní soud bez dalšího neshledal porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces, a proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti SVT Group, a. s., Sokola Tůmy 1099/1, Ostrava-Hulváky, IČ [IČO], zastoupené Mgr. Pavlou Běčákovou, advokátkou se sídlem [adresa] Ostrava-Moravská Ostrava, proti usnesení soudního exekutora Mgr. J. K., Exekutorský úřad Brno-město ze dne 21. května 2013 č. j. 159 EX 01092/13-007 a usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 26. července 2013 č. j. 40 Co 435/2013-016, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i obsahově bezvadnou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení soudního exekutora Mgr. J. K. a usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci, jimiž byl pravomocně zamítnut exekuční návrh stěžovatelky na pověření Mgr. J. K. vedením exekuce na majetek vedlejšího účastníka podle rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. R. P., a to z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky, na jejímž základě byl rozhodčí nález vydán. Stěžovatelka tvrdí, že předmětnými rozhodnutími byla zkrácena na svých právech a bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Konkrétně namítá, že v daném případě bylo obsahem rozhodčí doložky určení třetí osoby, tzv. appointing authority, která má v případě potřeby určit rozhodce ze stanoveného seznamu, a to bez odkazu na vnitřní předpisy této třetí osoby, která není stálým rozhodčím soudem. Podle stěžovatelky na posuzovaný případ proto nedopadá dosavadní judikatura Nejvyššího soudu, včetně rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, na něž odkazuje napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), shledá-li senát návrh zjevně neopodstatněným, odmítne jej usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků. Toto usnesení musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno s uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a že výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod, nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Takové porušení Ústavní soud neshledal. Jak soudní exekutor, tak zejména Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci své napadené rozhodnutí řádně odůvodnil, přičemž se vypořádal jak s námitkami stěžovatelky, tak s relevantní judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Stěžovatelem namítané rozdíly posuzovaného případu s ustálenou rozhodovací praxí jak Nejvyššího soudu, tak Ústavního soudu, namítané shodně v odvolání i v ústavní stížnosti, jsou navíc zcela formální a pro posouzení platnosti rozhodčí doložky nepodstatné. Není-li podle ustálené rozhodovací praxe pro naplnění podmínky platného sjednání rozhodčí doložky, spočívající v nezbytné dostatečné míře určitosti a zachování rovnosti obou smluvních stran, pokud jde o jejich vliv na výběr rozhodce, dostačující určení třetí osoby (vyjma stálého rozhodčího soudu), která podle svých vnitřních pravidel určí rozhodce v případě sporu, nemůže tomuto požadavku tím spíše vyhovět rozhodčí doložka, jejímž obsahem je toliko určení třetí osoby, která (bez jakýchkoliv stanovených pravidel) vybere osobu rozhodce, byť z určitého (v době sjednání doložky však neuzavřeného) seznamu. V důsledku těchto zjištění Ústavní soud bez dalšího neshledal porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces, a proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2013

JUDr. Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací