IV. ÚS 26/01

Odůvodnění

Dne 15. ledna 2001 byla Ústavnímu soudu doručena, ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost, kterou stěžovatel napadl usnesení, kterým bylo stížnostním soudem nově rozhodnuto o prodloužení vazby stěžovatele na základě ustanovení § 67 odst. 1 .lit. a) a c) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), kdy soud zrušil původní rozhodnutí a nahradil jej rozhodnutím novým, když neshledal vazební důvod dle § 67 odst. 1 .lit. b) trestního řádu. V uvedeném postupu stěžovatel shledal porušení jeho ústavně zaručených základních práv, konkrétně práva na osobní svobodu zakotveného v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), porušení principu presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny a práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníka - Městského soudu v Praze, a současně i vedlejšího účastníka - Městského státního zastupitelství v Praze. Z vyjádření vedlejšího účastníka Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl v mezidobí, na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. února 2001, sp. zn. Nt 2009/01, propuštěn z vazby podle ustanovení § 73 odst. 1 trestního řádu. Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 14. 5. 2001 JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu