IV. ÚS 2604/17

Odůvodnění

Nejvyšší soud zrušil usnesením ze dne 20. 6. 2017, č. j. 23 Cdo 1327/2017-342, předchozí usnesení Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Ústavní stížnost ze dne 17. 8. 2017, jíž se stěžovatelka domáhá zrušení napadeného usnesení, je nutné odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Ústavní stížnost je tak pro předčasnost nepřípustná - řízení před obecnými soudy ještě neskončilo.

Citovaná ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. III. ÚS 117/2000).

Stěžovatelka musí primárně hájit svá práva tím, že vyčerpá veškeré (řádné i mimořádné) procesní prostředky nápravy. V nyní souzené věci ještě znovu nerozhodl ani odvolací soud.

Ústavní stížnost je proto předčasná a soudce zpravodaj ji jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. září 2017 Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj