Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. H., zastoupeného JUDr. Pavlem Ulrychem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 7 - Holešovice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2021 č. j. 4 Cmo 74/2020-656, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva financí, sídlem [adresa] Praha 1 - Malá Strana, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") označeného v záhlaví s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vrchní soud napadeným rozsudkem ke stěžovatelovu odvolání potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 12. 2019 č. j. 45 Cm 26/1995-549 zamítající stěžovatelovu žalobu proti vedlejší účastnici o zaplacení částky 99 580 000 Kč. V napadeném rozsudku vrchní soud stěžovatele poučil, že je proti němu možno podat dovolání při splnění podmínek v § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že dovolání podal, a to dne 24. 9. 2021, tj. v den podání ústavní stížnosti (Ústavní soud ověřil tuto informaci z veřejně přístupných zdrojů na www.infosoud.cz). Dále stěžovatel tvrdí, že rozsudek vrchního soudu porušil jeho základní práva i jinak než nesprávným právním posouzením věci, a to nesrozumitelným a nepřezkoumatelným odůvodněním, překvapivostí a nepředvídatelností rozsudku, jakož i nevypořádáním všech námitek. Stěžovatel se domnívá, že ohledně těchto tvrzených porušení svých práv nemá možnost úspěšně podat dovolání, a proto podává ústavní stížnost.
3. Soudce zpravodaj vyhodnotil, že nejsou splněny předpoklady řízení o ústavní stížnosti, neboť podaná ústavní stížnosti je nepřípustná pro nevyčerpání procesního prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Tímto procesním prostředkem ochrany proti napadenému rozsudku vrchního soudu je dovolání. Vyčerpání prostředku procesního prostředku nezahrnuje jen jeho podání, nýbrž též vyčkání výsledku řízení o něm.
4. Dodat lze, že dovolací důvod nesprávného posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) se může týkat nejen řešení otázky hmotného práva, ale i otázky procesního práva (srov. § 237 o. s. ř.). Ochrana poskytovaná dovoláním tak není omezena jen na otázky hmotného práva.
5. Z hlediska přípustnosti ústavní stížnosti je nicméně rozhodné, že dovolání stěžovatel nevyčerpal (o dovolání nebylo dosud rozhodnuto) a až po jeho vyčerpání může být ústavní stížnost přípustná.
6. V posuzované věci nepřichází v úvahu přípustnost ústavní stížnosti na základě § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť (v době rozhodnutí o této ústavní stížnosti) nemůže docházet ke značným průtahům v řízení o stěžovatelově dovolání již jen s ohledem na to, že dovolání bylo podáno před krátkým časem. Není dán ani podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele [§ 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], neboť k otázkám, jichž se týkají námitky v ústavní stížnosti, Ústavní soud již v minulosti přijal vlastní judikaturní závěry. Samotné hodnocení, zda jsou námitky v ústavní stížnosti důvodné, či nikoli (k čemuž se prozatím Ústavní soud věcně nevyjadřuje), není z hlediska posouzení podstatného přesahu zájmů stěžovatele určující.
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2021
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj