Ústavní soud rozhodl dne 9. října 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu P. K., nyní ve Věznici Rýnovice, P. O. BOX 14, [PSČ obec] nad Nisou, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. října 2016 sp. zn. 3 Tdo 1268/2016, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2016 sp. zn. 8 To 12/2016 a proti rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 19. listopadu 2015 sp. zn. 91 T 142/2015, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu bylo dne 18. srpna 2017 doručeno nejasně formulované podání, z nějž lze usuzovat, že se stěžovatel P. K. domáhá přezkoumání všech soudních rozhodnutí označených výše, byť ve svém návrhu výslovně jmenuje toliko trestní věc vedenou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 142/2015.
Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti, vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není. Podání stěžovatele neobsahovalo zákonem stanovené náležitosti a trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu), zejména však nebyl stěžovatel pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel byl proto dopisem ze dne 24. 8. 2017 (doručeným dne 25. 8. 2017) vyzván k odstranění vad podání, k odstranění nedostatku právního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem a k doložení kopie posledního rozhodnutí, proti němuž ústavní stížnost směřuje. Stěžovateli byla stanovena lhůta 30 dnů od doručení výzvy s upozorněním, že po jejím marném uplynutí bude návrh odmítnut. Stěžovatel na výzvu k odstranění vad do dnešního dne nereagoval.
Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud konstatuje, že dle informací dostupných na webových stránkách Nejvyššího soudu je zřejmé, že rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně práva v trestní věci stěžovatele bylo zřejmě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. října 2016 sp. zn. 3 Tdo 1268/2016. Z tohoto je patrné, že ústavní stížnost stěžovatele je s největší pravděpodobností podána opožděně; ústavní stížnost musí být dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Ústavní soud konstatuje, že lhůta stanovená stěžovateli k odstranění vad podání marně uplynula. Proto mu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2017 Jan Musil v. r. soudce zpravodaj