Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu F. O., bez právního zastoupení, směřující proti rozhodnutím Městského soudu v Brně ze dne 28. července 2004, sp. zn. 6 T 4/2004, Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2004, sp. zn. 5 To 525/2004, ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2005, sp. zn. 8 Tdo 1129/2005, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel podání navrhovatele, učiněné prostřednictvím JUDr. M. H., advokáta. Uvedené podání však nesplňovalo náležitosti podání k Ústavnímu soudu, neboť k němu nebyla přiložena plná moc, § 29 a 30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani kopie posledního rozhodnutí, které zákon k ochraně připouští § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu. Ze srozumitelně sepsaného návrhu však vyplynulo, že navrhovatel brojí proti rozsudku Městského soudu v Brně, jímž byl shledán vinným pro trestný čin loupeže a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti a půl roku. Následně navrhovatel podal odvolání, o němž Krajský soud v Brně rozhodl citovaným rozhodnutím, které bylo doručeno navrhovateli dne 14. prosince 2004. Dovolání pak bylo odmítnuto Nejvyšším soudem ČR. Jak navrhovatel v podání dále uvedl, v průběhu řízení před obecnými soudy jeho obhájkyně zemřela. Následně byl navrhovateli určen Českou advokátní komorou nový advokát. Dle informací České advokátní komory byla původní obhájkyně vyškrtnuta z matriky České advokátní komory ke dni 1. července 2005, tedy ještě před rozhodnutím Nejvyššího soudu. Prostřednictvím Městského soudu v Brně bylo zjištěno, že rozhodnutí dovolacího soudu bylo navrhovateli doručeno dne 3. listopadu 2005. Jeho právnímu zástupci, jímž byl teprve dne 1. července 2009 určen JUDr. M. H., bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu doručeno dne 29. července 2009.
Ústavní soud, s přihlédnutím ke své ustálené judikatuře, odkazuje na ustanovení § 72 odst. 3 zákon o Ústavním soudu, podle kterého je ústavní stížnost možno podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práv poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z výše uvedeného tedy plyne, že lhůta k podání ústavní stížnosti marně uplynula dne 29. září 2009, když návrh byl podán k poštovní přepravě teprve 8. října 2009. Za dané situace proto Ústavní soud nevyžadoval odstranění shora uvedených vad podání a, s ohledem na okolnost případu, rozhodl. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po zákonem o Ústavnímu soudu stanovené lhůtě pro jeho podání. Ze všech těchto důvodů bylo tedy rozhodnuto jak je ve výroku uvedeno. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. října 2009
JUDr. Vlasta Formánková soudkyně zpravodajka