Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Stavebního družstva ROZVOJ se sídlem v [adresa] zastoupeného JUDr. Petrem Kuncem, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2016, č. j. 103 VSPH 930/2015-164, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 9. 2015, č. j. 45 ICm 4520/2014-123, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl rozsudkem ze dne 15. 9. 2015, č. j. 45 ICm 4520/2014-123, žalobu a uložil stěžovateli povinnost nahradit náklady řízení ve výši 15 515,83 Kč s odůvodněním, že žalovaná (vedlejší účastnice v tomto řízení) byla ve věci zcela úspěšná (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 6. 2016, č. j. 103 VSPH 930/2015-1640, potvrdil rozhodnutí s odůvodněním, že také podle něj jsou ve věci dány důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení žalované.
Ústavní soud zaslal stížnost k vyjádření účastníkům řízení i vedlejší účastnici, a poté všechna vyjádření doručil stěžovateli s výzvou k replice. Ústavní soud však nakonec z těchto podání při rozhodnutí nevycházel.
Proti výše uvedeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností podanou k Ústavnímu soudu dne 8. 8. 2016 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod, který spatřuje v tom, že obecné soudy své rozhodnutí dostatečně neodůvodnily a nezabývaly se námitkami stěžovatele ohledně výroku o nákladech řízení, které vůbec nevypořádaly.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Úkolem Ústavního soudu je toliko přezkoumávat, zda ze strany obecného soudu nedošlo k vykročení z ústavního rámce jeho činnosti - takové pochybení však v daném případě nezjistil. Ústavní soud zohlednil, že předmětem řízení byla z hlediska dovolacího řízení bagatelní částka nepřevyšující 50 000 Kč a proti rozhodnutí odvolacího soudu tak podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nebylo přípustné dovolání, tím spíše není opodstatněná ústavní stížnost (k vymezení obecných kritérií hodnocení zásahu do základních práv v případě bagatelních věcí srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 566/15, nebo ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13). Nelze opomenout, že stížnost napadá výroky o nákladech řízení, v jejichž přezkumu je Ústavní soud velmi zdrženlivý. Rozhodování o nákladech řízení je doménou obecných soudů a Ústavní soud je přezkoumává jen tehdy, představují-li zároveň omezení či porušení ústavně chráněného práva stěžovatele. Nalézací soud krátce, ale srozumitelně a logicky, uvedl důvody, na základě kterých o nákladech řízení rozhodl. Odvolacímu soudu lze částečně vytknout až přílišnou stručnost při vypořádání se s námitkami odvolání ohledně náhrady nákladů řízení; přesto nelze v dané věci spatřovat porušení práva na spravedlivý proces. Ústavní soud neshledal, že by tato bagatelní věc měla širší společenský dosah a že napadeným rozhodnutím bylo porušeno některé ústavně zaručené právo, a proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud uvádí, že v přiznání náhrady nákladů řízení insolvenčnímu správci za zastoupení v rámci incidenčního sporu advokátem, který je zároveň jednatelem společníka insolvenčního správce, nelze spatřovat porušení zákona či rozpor s ustálenou judikaturou. Podstatná je přitom skutečnost, že advokát - jednatel, nebyl zapsán jako tzv. "ohlášený společník" pověřený faktickým výkonem činnosti insolvenčního správce podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2016
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu