Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. K. B., soudního exekutora Exekutorského úřadu Hodonín, se sídlem v [adresa] zastoupeného JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem [adresa] směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 12 Co 467/2013 ze dne 11. června 2014 a proti výroku III. usnesení soudního exekutora Mgr. J. K., Exekutorský úřad Brno-město č. j. 159 EX 01766/13-003 ze dne 16. července 2013, ve spojení s návrhem na zrušení ust. čl. II bodu 4 zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, jimiž byla podle jeho názoru porušena jeho základní práva a svobody. K tomu mělo dojít aplikací v záhlaví uvedeného zákonného ustanovení, jehož zrušení stěžovatel rovněž navrhuje, a které je dle stěžovatele v rozporu s čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 8 odst. 3 a čl. 26 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud se podaným návrhem zabýval nejprve z hlediska stanovených procesních podmínek, tj. zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tyto podmínky splněny nejsou.
Stěžovatel podal v obdobných věcech již řadu ústavních stížností, o kterých bylo Ústavním soudem rozhodnuto vždy tak, že je nelze projednat, neboť jde o návrhy podané osobou k tomu neoprávněnou (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 636/14, II. ÚS 918/14, IV. ÚS 1132/14, III. ÚS 2657/14 dostupné na http://nalus.usoud.cz). Odůvodnění těchto rozhodnutí se plně uplatní i při posouzení stěžovatelova návrhu současného. Jelikož jsou tam vtělené názory a závěry stěžovateli známé, Ústavní soud na ně pouze odkazuje.
Ve shodě s předchozím hodnocením ústavních stížností stěžovatele i nyní proto Ústavní soud podle ust. § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako podanou někým zjevně neoprávněným odmítl.
Stran návrhu na zrušení ust. čl. II. bodu 4 zákona č. 396/2012 Sb. platí, že jde o návrh akcesorický, který podle ustálené judikatury Ústavního soudu sdílí osud ústavní stížnosti (stejně byl hodnocen tento návrh již v usneseních dřívějších), což je důvodem jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 6. listopadu 2014 Vladimír Sládeček v.r. předseda IV. senátu Ústavního soudu