Ústavní soud rozhodl dne 14. března 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Mgr. P. Ch., zastoupeného JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem se sídlem v [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2010 č. j. 8 Co 400/2010-76, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byl potvrzen výrok o nákladech řízení obsažený v rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 18 C 164/2009-62. Uvedl, že byl zavázán k zaplacení částky 15.976,- Kč žalobkyni jako nákladů řízení, ve kterém se tato domáhala vyloučení nemovitosti z exekuce, zahájené na jeho návrh proti povinnému (manželovi žalobkyně). Poněvadž exekucí byl pověřen soudní exekutor, volba jejího způsobu náleží jemu, nikoliv oprávněnému, na kterého soud přenesl přesto veškerou odpovědnost za její provádění. Proto se citovaným usnesením soudu cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát bez přítomnosti účastníků návrh odmítne shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně ve výroku o nákladech řízení, jímž byl žalovaný zavázán k jejich úhradě žalobkyni, a s poukazem na výsledek řízení v předmětné věci, na znění § 142 odst. 1 a § 267 odst. 1 občanského soudního řádu opodstatněně napadený výrok potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí také vyložil, proč nebyly shledány důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž by soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nemusel přiznat úspěšné žalobkyni, která svou žalobou docílila toho, že z výkonu rozhodnutí vedeného žalovaným byly vyloučeny označené nemovitosti, nacházející se v jejím vlastnictví. K námitce stěžovatele, podle které je na exekutorovi, jaký způsob při výkonu rozhodnutí zvolí, nutno uvést, že z obsahu rozhodnutí soudů v předmětné věci je nepochybné, že bylo v jeho možnostech i v průběhu řízení uznat na základě předložených důkazů výlučné vlastnictví žalobkyně k nemovitostem, k nimž exekuce zahájená z jeho podnětu směřovala, konečně, jak vyplývá z obsahu odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně, žalobkyně v takovém případě byla ochotna vzdát se práva na úhradu nákladů řízení. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 14. března 2011 Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu