Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Ing. M. D., advokáta, sídlem [adresa] Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2026 sp. zn. 8 To 138/2026, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel je advokátem a v trestní věci zastupoval odsouzeného z důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 trestního řádu. Po pravomocném skončení věci předložil návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za obhajobu v celkové výši 60 560,50 Kč včetně DPH. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 17. 4. 2026 rozhodl o odměně, náhradě hotových výdajů a DPH tak, že stěžovateli přiznal 49 549,50 Kč a nepřiznal 11 011 Kč. Obvodní soud uvedl, že odměna nepřísluší za 2 úkony, a to za návrh na doplnění dokazování ze dne 18. 11. 2025 a návrh na doplnění vyšetřování ze dne 5. 12. 2025. Za tyto úkony odměna nenáleží, neboť má obhájce k těmto návrhům prostor při úkonech jiných, které honorovány jsou. Podávat návrhy na doplnění dokazování je obecné právo obhajoby, lze je podávat téměř kdykoli a v jakémkoli rozsahu. Návrhu se fakticky vyhoví a pak se úkonů může obhájce účastnit, v případě nevyhovění se rozhodnutí zpravidla nevydává. Tento úkon nemůže sám o sobě vyvolat jednání soudu a obhájce může účtovat odměnu v případě vyhovění žádosti a následného provedení úkonu.
2. Stěžovatel proti usnesení obvodního soudu podal stížnost, kterou Městský soud v Praze napadeným usnesením zamítl. Městský soud se zcela ztotožnil s argumentací obvodního soudu, že nejde o samostatné úkony právní služby, což odpovídá judikatuře. Za podání ve věci samé je třeba považovat jen takové podání, které se obsahově vztahuje k meritornímu rozhodnutí ve věci. Podání obsahující pouze návrh na provedení či doplnění dokazování tento charakter nemá a je běžnou součástí obhajoby. Jeho účelem není meritorní řešení věci, nýbrž pouze navržení důkazních prostředků, jejichž provedení orgány činné v trestním řízení následně posoudí v rámci dokazování. Ne každý návrh, stížnost nebo písemné sdělení orgánu činnému v trestním řízení je možné považovat za písemné podání týkající se věci samé a o úkon právní služby nejde též v případě podání jednoduchých a procesně nenáročných. V této věci o taková jednoduchá podání šlo, neboť obě měla obdobný obsah, zahrnovala minimální právní argumentaci a jejich význam pro trestní řízení byl marginální.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentuje, že jeho podání nepředstavovala pouze jednoduché návrhy bez relevantní právní práce. Městský soud tato podání vyhodnotil v extrémním rozporu s jejich obsahem a postupoval přepjatě formalisticky. Posouzení soudu neodpovídá požadavku individuálního posouzení konkrétně uplatněného nároku, neboť skutečně šlo o úkony ve věci samé. Městský soud tak usnesení založil na obecných premisách, aniž vysvětlil, proč jim uvedené úkony stěžovatele neodpovídají. Usnesení není racionálně a individuálně odůvodněné. Věc má ústavní přesah proto, že stěžovatel je obhájcem, který za nutnou obhajobu nedostal odměnu, čímž došlo k zásahu do práva živit se svým povoláním a též do práva na právní pomoc a na obhajobu.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní stížnost proti rozhodnutí o nákladech řízení je zpravidla zjevně neopodstatněná, neprovázejí-li posuzovanou věc takové mimořádné okolnosti, které ji činí z ústavněprávního hlediska dostatečně významnou. Ještě mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti (srov. stanovisko ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34).
6. V této věci sporná výše nákladů nepřevyšuje hranici bagatelnosti, neboť činí pouhých 11 tis. Kč. Tuto věc neprovází mimořádné okolnosti, které by ji činily z ústavněprávního hlediska dostatečně významnou. K tomu Ústavní soud dodává, že případná (prostá) nezákonnost rozhodnutí nezakládá jeho neústavnost. Pro úplnost Ústavní soud podotýká, že městský soud (a před ním obvodní soud) detailně vysvětlil, proč podání stěžovatele nelze považovat za úkony právní služby a individuálně posoudil, proč jde o podání jednoduchá (srov. body 7 až 10 usnesení městského soudu a s. 2 usnesení obvodního soudu).
7. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu