Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti stěžovatele T. G., t. č. Věznice Plzeň, zastoupeného Mgr. Dagmar Soukupovou, advokátkou, sídlem [adresa] Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 8 To 103/2019-132 ze dne 23. května 2019 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město č. j. 4 T 127/2018-108 ze dne 6. února 2019, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 8 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel byl ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody na osmnáct měsíců a trest zákazu pobytu na území okresu Plzeň-město na dobu dvou let. K odvolání stěžovatele proti výroku o trestu Krajský soud v Plzni ústavní stížností napadeným usnesením zrušil výrok o trestu zákazu pobytu, jinak ponechal prvostupňový rozsudek beze změny.
Stěžovatel následně podal nyní posuzovanou ústavní stížnost. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl poučen o možnosti podat proti napadenému usnesení odvolacího soudu dovolání, přičemž v ústavní stížnosti jakákoli zmínka o tomto mimořádném opravném prostředku chyběla, vyzval Ústavní soud dne 9. září 2019 stěžovatelovu advokátku, aby obratem sdělila, zda stěžovatel dovolání podal, případně kdy a s jakým výsledkem. Na tento dotaz nebylo reagováno. Ústavní soud přesto učinil dne 8. října 2019 telefonický dotaz na Okresní soud Plzeň-město, který sdělil, že dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 8 To 103/2019-132 ze dne 23. 5. 2019 neeviduje. Dle § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí návrh na zahájení řízení obsahovat pravdivé vylíčení všech rozhodujících skutečností. Dle § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu musí být k ústavní stížnosti přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, popřípadě také kopie rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku, které záviselo na uvážení. Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Stěžovatel měl proti napadenému usnesení Krajského soudu v Plzni k dispozici procesní prostředek k ochraně práva v podobě dovolání. Z ústavní stížnosti se však nepodává, že by stěžovatel tento prostředek využil. Ústavní stížnost je proto nepřípustná a Ústavní soud ji podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2019
Milada Tomková v. r. soudkyně zpravodajka