Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti M. C., zastoupeného Mgr. Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem [adresa] 5, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 216/2014-223 ze dne 14. 5. 2014, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo být porušeno zejména jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud se podaným návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek jeho přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní soud ze sdělení stěžovatele zjistil, že proti výše uvedenému soudnímu aktu podal dovolání (sub I ústavní stížnosti). Z výstupu veřejně přístupné aplikace InfoSoud na oficiálním portálu Ministerstva spravedlnosti www.justice.cz Ústavní soud zjistil, že dovolání bylo podáno 14. 8. 2014. Tuto procesní situaci byl Ústavní soud nucen vyhodnotit tak, že stěžovatel nevyčerpal všechny relevantní procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho základních práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve znění zákona č. 404/2012 Sb.). Ústavní soud je v této souvislosti nucen konstatovat, že právní úprava dovolání a s ní související úprava podmínek přípustnosti ústavní stížnosti doznala s účinností od 1. 1. 2013 podstatných změn v souvislosti s přijetím zákona č. 404/2012 Sb. Přípustnost dovolání v občanskoprávních věcech sice obecně závisí na úvaze Nejvyššího soudu, nicméně podání tohoto mimořádného opravného prostředku, byť nebude shledáno přípustným (ledaže jde o odmítnutí z formálních, resp. procesních důvodů), je nezbytnou podmínkou pro splnění podmínky uvedené v novelizovaném ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, dle něhož se podmínka vyčerpání všech procesních prostředků vztahuje nově i na mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. též znění novelizovaného ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Nic na tom nemůže změnit ustanovení § 239 o. s. ř., podle kterého je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Ve světle řečeného tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 26. srpna 2014
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj