Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Pro Muscle Train s.r.o., sídlem [adresa] Praha 4 - Nusle, zastoupené JUDr. Petrou Veruňákovou, advokátkou, sídlem [adresa] Praha 9, proti výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2026 č. j. 25 Co 398/2025-227 v rozsahu, ve kterém byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. října 2025 č. j. 59 C 246/2024-162, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a R. B., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovatelce se náhrada nákladů nepřiznává.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se u Obvodního soudu pro Prahu 10 po vedlejším účastníkovi domáhala zaplacení částky 21 750,51 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé poškozením zadní sedačky vozidla Mercedes-Benz (modelu z roku 2008), které v té době vlastnila stěžovatelka a užíval vedlejší účastník. Obvodní soud rozsudkem ze dne 20. 10. 2025 uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelce žalovanou částku (výrok II), nepřiznal svědečné svědkovi (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV). Poškození sedačky vozidla způsobil svým jednáním vedlejší účastník. Je na místě nahradit škodu, přiznaná částka tvoří dodání nového dílu a opravu, tj. uvedení do původního stavu.
2. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku II ve věci samé co do částky 8 167,50 Kč s příslušenstvím a co do částky 13 583,01 Kč s příslušenstvím tento výrok změnil tak, že se v tomto rozsahu žaloba zamítá (výrok I). Městský soud dále zrušil nákladové výroky III a IV (výrok II). Uvedl, že obnovení původního stavu sedačky není možné ani opravou a jako vhodný postup při určení výše peněžité náhrady za způsobenou škodu se jeví porovnání hodnoty věci po poškození s její hodnotou před poškozením. Cena opravy sedačky by se v zásadě rovnala snížení koeficientu prodejnosti automobilu projevujícím se v poklesu tržní ceny. Dle výpovědi znalce k okamžiku poškození výše škody vzniklá stěžovatelce činí částku 8 166 Kč představující jak snížení koeficientu prodejnosti, tak cenu materiálu ve výši 4 250 Kč, cenu prací ve výši 2 500 Kč a 21 % DPH.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentuje, že městský soud porušil princip úplného odškodnění, protože oprava sedadla vozidla je možná. Taktéž nevysvětlil, proč se odchýlil od výpočtu výše škody zvolené obvodním soudem. Je extrémní rozpor mezi obsahem důkazů a jejich hodnocením, šlo o odvětrávané sedačky (což potvrdil i svědek, jehož výpověď městský soud přehlédl), jejichž oprava je o 100 % dražší a hodnota o 160 % vyšší. Tím vznikla stěžovatelce významná finanční újma. Odůvodnění výše škody je nedostatečné. K pochybení došlo též nepřiznáním náhrady nákladů za znalecký posudek, protože otázka, zda je dané poškození sedadla běžným opotřebením, je otázkou odbornou. Stěžovatelka též žádá o přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Stěžovatelka podává ústavní stížnost proti rozhodnutí ve věci, v níž je sporná částka cca 13 tis. Kč s příslušenstvím). Ústavní soud opakovaně uvádí, že bagatelní výše částky svědčí o tom, že věc postrádá ústavněprávní rozměr. Nepřipouští-li zákonodárce dovolání proti rozhodnutí na peněžité plnění do výše 50 000 Kč, nedává rozumný smysl, aby roli Nejvyššího soudu v těchto věcech fakticky suploval Ústavní soud (srov. nález ze dne 22. 5. 2023 sp. zn. III. ÚS 847/23, bod 24). Výjimkou jsou případy, kdy pro mimořádné okolnosti má i bagatelní částka zásadní význam pro stěžovatelku a může vyvolat ústavněprávně relevantní újmu (srov. nález ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 157/16, bod 11). Tyto okolnosti má tvrdit a osvědčit sama stěžovatelka (srov. nález ze dne 6. 4. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3502/20, bod 25).
6. Stěžovatelka ale neuvedla vůbec žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že intenzita tvrzeného zásahu dosahuje ústavněprávní úrovně. Otázka stanovení výše škody v bagatelní výši způsobené na sedadle automobilu nemá vůbec žádný ústavní význam. Městský soud v souladu s ústavními požadavky vysvětlil, proč ani po výslechu svědka nebyla prokázána verze stěžovatelky, že sedačka byla odvětrávaná. Vysvětlil zvolený způsob výpočtu škody a její vyčíslení (srov. body 19 až 25 rozsudku městského soudu).
7. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu (výrok I). Stěžovatelka navrhla, aby jí Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení. Stěžovatelka však s ústavní stížností neuspěla, proto jí Ústavní soud náhradu nákladů nemohl přiznat (výrok II).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu